Jak pomůže naše farnost Ukrajině?

Konflikt na Ukrajině probublával několika let, agresivní invazi na území svébytného státu v takové míře, jaká přišla, nikdo nevěřil. Mnozí z farníků si pamatují 68. rok, někteří i II. světovou válku. O to více nás všechny tato zpráva silně znepokojila. Vlna žluto-modré solidarity, která se okamžitě vzedmula, naši společnost semkla. Všeobecná podpora přijetí uprchlíků, sbírky, humanitární pomoc, každý chce pomáhat.

Logicky vyvstala otázka, jak se zapojí naše farnost v pomoci v této nečekané tragédii, která se týká i nás.

Věříme v sílu modlitby. Od neděle 27. února se po devět dnů spojujeme v modlitbě Novény ke sv. Františkovi z Assisi za mír. Popeleční středa byla nesena v duchu půstu, po večerní mši svaté jsme se spolu s místními občany sešli ke společné pobožnosti za mír v kostele v Ostrovačicích. Potěšilo nás, že přišlo mnoho lidí, kteří do kostela běžně nechodí. Přítomna byla i místní ukrajinská rodina původem z Donbasu, které jsme tímto vyjádřili solidaritu.

Setkání pak pokračovalo na faře, v užším kruhu a v duchu synodality jsme hledali způsob, jakou formou pomoci konkrétně. Každý měl prostor sdělit svůj postoj, návrh i ochotu k osobnímu zapojení se. Zazněl odvážný nápad upravit nevyužívané prostory horního patra fary, stejně jako realistická rozvaha nad finanční nákladností takových oprav i ne zcela vhodného prostředí pro ukrajinské matky s dětmi. Více hlasů se pak přiklánělo raději podpořit již probíhající sbírky a aktivity obce Říčany, finančně se podílet na stávající humanitární pomoci a v případě potřeby nabídnout lidské a komunitní zázemí pro příchozí rodiny. Shodli jsme se na tom, že krize asi nebude otázkou týdnů, může trvat déle, nežli si všichni představujeme. Konkrétní potřeby budou přicházet v čase a s konkrétními lidmi. Musíme být otevření, sledovat situaci, a hlavně rozložit síly.

Fáze euforie „šití roušek“, kterou známe z první vlny covidu, se brzy rozplyne jako pára nad hrncem a logicky přijde únava i negativní emoce z dopadů finančních sankcí, ze zdražování i z dalších sociálních dopadů. Ostatně, diskuze na sociálních sítích a pod články v médiích v posledních dnech ukazují, že vliv dezinformací, strach o vlastní „žvanec“ a roztrpčení nad tím, že prý kdesi někdo z uprchlíků nebyl dostatečně vděčný za staré rozšmajdané boty, nás zase vrací do sobeckých úzkoprsých kolejí. Proto bude potřeba křesťanské velkorysé otevřenosti a pomoci více nežli si myslíme.

Nechejme se touto postní dobou očistit, ať vidíme jasněji, co je v této náročné situaci naším konkrétním úkolem. Co nás čeká, svěřujme v neustálé modlitbě a v důvěře Bohu.