OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 43 (10. 4. 2022)

Jen zábleskem mi zasvitlo štěstí.
V propasti a tmách
se plahočím
bez práce, bez plodů, bez průsmyku světla.

Co dělat, ptám se.
Co dělat, nevím.
Co dělat, nikdo mi neodpoví.

V bázni,
přistřižen za živa,
pohřížen v úzkost,
namočen do temna,
hledím
střízlivý k nepoznání.
A bojím se.

Co chcete mi poradit.
Co dělat.
Nevím.

Padám do bezhvězdna.

Telefon zvoní, znovu a znovu. Tentokrát již asi po páté během jednoho dne, ze stejného, známého čísla. Den za dnem, vždy znovu a znovu. Co to má znamenat, říkám si, snad zkoušku mé trpělivosti? A tak se o ni snažím, někdy víc, někdy míň.

O letošních jarních prázdninách jsem s rodinou po víceleté přestávce opět navštívila Jižní Tyrolsko a Brixen. Když jsme si pobyt zajišťovali, těšili jsme se ze skutečnosti, že svět se po koronavirové epidemii začíná vracet „do normálu“, a ani ve snu nás nenapadlo, že se bude ocitat ještě pod větší hrozbou.

Cesta do Brixenu je dlouhá, a když jsme se museli ještě prokousat několika kolonami na hranicích, trvala nám téměř deset hodin. Naštěstí za Lincem se počasí vyčasilo, a tak jsme se mohli cestou kochat pohledem na alpské velikány kolem nás.

aneb překonávání sama sebe a plánování raději přenechat Bohu

a mé Já bude
jen Ty

Až setřeš mně se rtů
všechny ty ťápoty umouněných slov
a nesplněných slibů...
Až konečně pochopím,
že vše záleží pouze na Tvém Synu

Až přijmu prostý důkaz včerejšího snění,
zda vůbec Je
...anebo Není

Splyne vše
v jednoduchý
úder
věty hodin.
Těším se,
až Ti to všechno jednou
od začátku
povím.

Jedno z témat letošní postní duchovní obnovy bylo: Můj vztah k pravdě. Měli jsme si každý za sebe napsat, jaký je náš vztah k pravdě. První, co mi hned vyvstalo na mysli, bylo, že v dnešní době (a nejen v dnešní) má téměř každý nějakou tu svoji pravdu, za kterou si stojí, hájí ji a přesvědčuje o ní i druhé. Někdy je opravdu těžké poznat pravdu, protože často bývá obestřena různými nepravdami, které se ale tváří, že pravdou jsou. Člověk často svádí vnitřní boj sebe samého, zda si vybrat pohodlnost a neříkat pravdu, nebo ji různě pokřivovat, aby se nedostal do nějakých problémů.

V sobotu 12. března proběhla na faře v Ostrovačicích duchovní obnova vedená panem Ing. Jiřím Zajícem, významnou osobností naší Církve, skautům známým pod přezdívkou Edy.

Můj příspěvek pro váš farní časopis OŘIK je z pozice hosta této vaší úžasné farní události, jsem za tuto možnost velice vděčná, bylo mi s Vámi velmi příjemně.

Jiří Mikulášek se narodil 5. února 1942 v Brně, kde také maturoval na Průmyslové škole elektrotechnické, a poté byl osm let zaměstnaný jako technik v brněnské Zbrojovce. Od roku 1968 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a v roce 1973 přijal v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla kněžské svěcení. Jako duchovní pak působil v řadě farností brněnské diecéze (Jedovnice, Ostrov u Macochy, Blansko, Hovorany, Brno-dóm), v letech 1992 - 2019 byl jejím generálním vikářem.

Už jste zaslechli, že toto léto proběhne celostátní setkání mládeže, které se koná jednou za pět let? Zveme všechny mladé ve věku 14-26 let na setkání, které proběhne letos v Hradci Králové od 9. do 14. 8. 2022. Setkají se mladí lidé z celé České republiky, aby společně zažili příjemné chvíle spolu i s Bohem. Pokud někoho takového znáš, povzbuď své přátelé, známé, děti či vnoučata, aby měli možnost tuto akci s mladými také zažít. Kulturně duchovní program se bude skládat například z koncertů, mší svatých, zajímavých témat, z přednášek, o kterých bude možné následně diskutovat. V sobotu 13.

Založení Biskupství brněnského

V době vlády Marie Terezie (1740-1780) byla na Moravě jediná diecéze, a to v Olomouci. Patřila mezi největší a nejrozsáhlejší v celém tehdejším mocnářství. Měla 525 farností, a proto byla Morava zvolena jako první k plánované církevní reorganizaci. Tehdejším záměrem bylo vytvořit dvě nová biskupství - v Brně a v Opavě.

Přesto, že k nám přicházejí Velikonoce, dovolím si dvě vzpomínky na události vánoční.

První z nich je na žehnání vína, které se konalo již tradičně 26. prosince na faře v Ostrovačicích. Sešlo se několik farníků z Říčan, Veverských Knínic a Domašova. Ostrovačické zastupoval otec Ludvík. Část kníničských spojila svoji účast s obvyklou procházkou z Knínic přes Říčany do Ostrovačic.

Několik dní před loňskými Vánocemi, v sobotu 18. prosince, se ve Veverských Knínicích konala malá slavnost. Za velké účasti místních občanů, ale o přespolních hostů byla odhalena „malá sakrální stavba“ (jak byla označována v oficiálních materiálech obecního zastupitelstva a OÚ).

Stejně jako celá církev i naše farnost se zapojila do synodálního procesu vyhlášeného papežem Františkem v polovině minulého roku.

Sešli jsme se celkem čtyřikrát ve skupince kolem deseti lidí. Bylo velmi obohacující, že se do synodních skupinek zapojili i lidé z jiných církví.

Konflikt na Ukrajině probublával několika let, agresivní invazi na území svébytného státu v takové míře, jaká přišla, nikdo nevěřil. Mnozí z farníků si pamatují 68. rok, někteří i II. světovou válku. O to více nás všechny tato zpráva silně znepokojila. Vlna žluto-modré solidarity, která se okamžitě vzedmula, naši společnost semkla. Všeobecná podpora přijetí uprchlíků, sbírky, humanitární pomoc, každý chce pomáhat.

Logicky vyvstala otázka, jak se zapojí naše farnost v pomoci v této nečekané tragédii, která se týká i nás.

V období svátku Tří králů proběhla i letos v našich třech obcích Tříkrálová sbírka. Je organizována katolickou Charitou ČR, letos v celostátním měřítku už po dvaadvacáté. U nás nepřetržitě od roku 2006.

Výtěžek sbírky každým rokem ukazuje, že naši spoluobčané mají dobré srdce, důvěřují sbírce a rádi přispějí pro dobro těch, kteří se bez pomoci různých charitativních projektů neobejdou.