Velikonoce 2023

Velký český básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1984, na konci svého života v básni S Bohem napsal: „Poezie jde s vámi od počátku. Jako milování. Jako hlad, jako mor, jako válka… Někdy byly mé verše pošetilé, až hanba. Ale za to se neomlouvám. Věřím, že hledat krásná slova je lepší, než zabíjet a vraždit…“

I letošní Velikonoce prožíváme uprostřed neutěšené celosvětové situace plné krizí ekologických i ekonomických, umocněných podobně jako v minulém roce hrozbou celosvětové války. Válka teď není celosvětová, ale je nedaleko našich hranic, zuří mezi Ruskem a Ukrajinou, a je spojená s umíráním tisíců nevinných lidí a bezprecedentní devastací všech hodnot kulturních a materiálních, které lidé Ukrajiny po staletí budovali. Tyto velké, všeobecné, ale i nesčetné malé krize, kterými každý člověk občas, někdy víc, někdy míň prochází, se dotýkají každého z nás, i když si to často neuvědomujeme a jindy možná úmyslně vytěsňujeme slovy: „Mne se to netýká, je to ode mne příliš daleko.“ My, lidé, jsme již takoví: to co je hezké, příjemné, dobré, to bychom si chtěli přisvojit, zpřítomnit, podržet, aby to zde bylo napořád. A to, co je nepříjemné, bolestivé, smutné, zase jaksi automaticky vytěsňujeme, odmítáme, jen aby to neovládalo naše vědomí a naši paměť. Nikdy tomu nebylo jinak. Ani za dob pozemského působení Ježíše. Kolikrát jen za ním přišli buď jeho učedníci, nebo lidé, kteří ho obdivovali a chtěli následovat, pravíce: Dobře je nám tu, zhotovme si zde obydlí, aby tomu tak bylo napořád! (sr. Mt 17,4)

Víme ale také, jak Ježíš v takových situacích reagoval. Nepřišel jsem proto, abych zde žil v blahobytu a pohodlí a pečoval o spravedlivé, ale abych zachránil hříšníky. Za každou cenu. I kdyby mne to mělo stát život! (Por. Jan 10,11 a Mt 9,13) Když pastýř dovede do bezpečí devadesát devět ovcí a zjistí, že jedna chybí, nechá všech devadesát devět v bezpečí doma a půjde hledat tu jedinou, ztracenou… (sr. LK 15,4) Petra, svého pozdějšího nástupce, dokonce pokárá krutými slovy: Jdi mi z očí, satane, protože mne chceš svést na cestu blahobytu a odvrátit od mého poslání, mé životní cesty vedoucí k záchraně každého člověka…(sr. Mt 16,22)  Jak víme z Ježíšova života, ale i z dějin křesťanství a lidstva vůbec, cesta vedoucí ke svobodě – hlavně svobodě nitra, svobodě dětí Božích bývá velice často, ba téměř vždy trnitá a bolestivá. Asi tomu tak musí být, že teprve pokorou, umocněnou utrpením a poctivým hledáním pravých a trvalých životních hodnot, nalezneme správný životní směr jak pro svou vlastní duši, tak pro blaho mnoha jiných lidí…. 

Seifert na konci svého života řekne: „Věřím, že hledat krásná slova je lepší, než zabíjet a vraždit.“ Jak symbolické, jak pravdivé a jak hluboce křesťanské -   velikonoční slova. Řečeno slovy toho, který zvítězil nad zlem i nad smrtí a je zde nepřetržitě s námi: Pojďte ke mně všichni, kteří se namáháte a jste obtížení, já vám dám odpočinout… Protože já jsem cesta, pravda a život (sr. Mt 11, 28 a Jan 14, 6).

Na Velikonoce přejeme jeden druhému vše nejlepší. Kéž radost z toho, že naším vzorem, naším učitelem, naším pomocníkem v každé, jakkoliv těžké životní situaci je Ježíš, ten, který svým životním svědectvím a svým slovem dává smysl existenci všeho bytí za každých okolností, vždy a všude, je neustále přítomna jak v naši mysli, tak v našem srdci. Když Bůh s námi - kdo proti nám?