Synoda o synodalitě - změna stylu v církvi

V říjnu probíhalo ve Vatikánu VI. generální shromáždění synody o synodalitě, pod názvem „Za církev synodální: společenství, spoluúčast a poslání“. Setkání se účastnilo přibližně 380 delegátů z celého světa, za naši zemi zde byl přítomen biskup Zdeněk Wasserbauer. 

Poprvé v historii zasedali u kulatých stolů vedle biskupů a kardinálů i laici a żeny s možností hlasovacího práva. Jedná se o novou formu dosavadní praxe biskupských sněmů, jejímž cílem je, aby se do celého procesu více angažoval lid Boží. Byť se to jeví jako samozřejmé, pro církev to je obrovský posun v přístupu a mentalitě.

Způsob synodního dialogu, který zde byl důsledně dodržován, známe z našich farních synodních skupinek. Naslouchání - ticho - prostor ke sdělení - rozlišování. 

To bylo to, co dávalo rokování duchovní rozměr a poskytovalo możnost vytvořit bezpečný prostor ke sdílení bez lobby a vlivových tlaků. „Proces rozhodování začíná v církvi vždy nasloucháním, protože jedině tak lze pochopit, jak a kam chce Duch vést církev." kard. Mario Grech

Seděli vedle sebe zástupci rozdílných kultur, názorů, církevních hodností, životních zkušeností, muži, ženy. Všichni se stejným prostorem i důležitostí. Klerikální a mocenské manýry šly stranou. „Pane kardinále, ona ještě nedomluvila" usměrnil facilitator slova-chtivého účastníka, který možná dříve nebyl zvyklý na stejné úrovni naslouchat ženĕ a brát si slovo, kdykoli ho chce mít. 

Celé dění bylo pečlivě odcloněno od medií, aby byl nerušený čas a prostor k takovému pozornému dialogu.

Průbĕžnĕ prosakovaly zprávy a komentáře VaticanNews, ze kterých bylo cítit obrovskou naději a radost již jen ze samotné formy sdílení, z atmosféry která setkání provázela.

Veřejnost dychtivě očekávala, zda dojde k posunu v tzv. třeskutých tématech (LGBT, ženy v církvi, celibát, apod.). Lidé měli od synody různá očekávání.

Mnozí se obávali změny věrouky, další měli strach, že synoda žádné změny nepřinese a vše vyšumí do ztracena, stejně jako tzv. Plenární sněm v devadesátých letech minulého století.

Účastníci přiznali, že už samotný proces je vnitřně mění. Pro skeptiky je to málo. Pokud jde o změnu mentality, to je veliký krok. Pro mne z toho číší radost z razantní změny stylu, který do církve vniká. To mi dává naději. Otevřenost, naslouchání, důstojnost pramenící ze křtu, nevylučování, dialog.

Výstupem VI. generalní synody o synodalitě je závěrečná zpráva, čtyřicetistránkový dokument, který se zabývá tématy, jaká je role žen a laiků v církvi, služba biskupů, kněží a jáhnů, význam chudých a migrantů, digitální misie, ekumenismus, zneužívání. 

Souhrnná zpráva je rozdělena na předmluvu a tři části a bude sloužit jako podklad pro druhé zasedání v roce 2024.

Úkolem je nyní na lokálních úrovních ony závěry a především oblasti, ve kterých panovala nejasnost (např. diakonát žen), podrobit pečlivé hloubkové diskuzi, vědeckému a teologickému zkoumání, aby bylo možné příští rok tyto otázky fundovaně a bez emocí otevřít. „Sensus fidei je nutné brát vážně a pokud opakovaně z různých koutů světa určité téma zaznívá, může to být znamení doby, nelze nad tím mávnout rukou." P. Michal Kaplánek, SDB.

Naším úkolem již teď vnášet do našich společenství trend nové mentality.

Jedno z konkrétních doporučení synody už jsme v naší farnosti udělali, máme nově instalovanou pastorační radu, což má šanci posílit transparentnost a spoluúčast. Čekají nás další výzvy, které nastínil na setkání členů pastoračních rad biskup Pavel Konzbul. Především je to hledání nových srozumitelných forem pastorace a evangelizace.

Jsem přesvědčena, že pokud synodalitu vezmeme vážně, pokud začneme tento nový styl vnášet krůček po krůčku do našich farních společenství, změní to atmosféru, posune to církev blíže Kristu i nás k sobě navzájem. Přestaneme být pouze konzumenty svátostného servisu, ale staneme se lidmi, co čerpají ze svých charismat a nesou i spoluodpovědnost za podobu církve.