Svatý Mikuláš, Děda Mráz, Santa Klaus - kdo je kdo?

Kdo byl svatý Mikuláš? Proč se v tolika zemích světa na den sv. Mikuláše dávají dětem dárky a drží se mnohé tradice? A proč se dnes ze všeho nejvíc mluví o Santa Klausovi a donedávna i o dědu Mrázovi? Nejedná se o pokřivení původní podstaty svátku?

Svatý Mikuláš je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších světců všech dob a u všech národů. Historik nám ovšem o jeho životě mnoho říci nemůže, snad jen to, že skutečně žil. Jeho úcta se však rozšířila velmi dávno. Svatý Mikuláš je opravdu univerzální světec. Byl biskupem v městě Myře v maloasijské Lycii za vlády císaře Konstantina Velikého. Mezi světci byl slavný už v dobách arabských vpádů. Proto 62 vojáků z jihoitalského města Bari (jacísi „zbožní piráti“) přeneslo jeho ostatky do bezpečí, do svého rodného města, které je 9. května 1087 přijalo s velkou ctí a slávou.

Přítel chudých a prostých lidí

Z Bari a z Beneventa se úcta ke sv. Mikuláši šířila po moři i po souši a dospěla až do dalekého Ruska, kde se biskup z Myry stal - a dosud je - národním patronem. Také proto je tento patron častým námětem pravoslavných ikon.
Svatý Mikuláš byl tak trochu svatým Františkem z Assisi raného středověku, zvláště díky zázrakům, které působil a ve kterých se vždy projevovala taktní láska (zejména vůči prostým a málo významným lidem) a snaha nikoho neponížit a neurazit. Malby ve františkánských kostelech ho proto často znázorňují ve společnosti sv. Františka.
Příběhy z Mikulášova života se vyprávěly vždy znovu a znovu, aniž by někoho nudily - byly totiž velmi pestré a zajímavé. Kdybychom je chtěli vyprávět všechny, třebas jen velice stručně, nestačila by na to kniha.
Nejpříznačnější jsou snad líčení o námořnících, které světec zachránil, když jejich loď zachvátila bouře. (Námořníci ho skutečně dodnes považují za jednoho ze svých patronů). Jiný — stejně proslulý a často zobrazovaný - příběh vypráví o třech váčcích se zlatem. Světec tyto váčky hodil oknem do domu tří počestných dívek, které jejich otec už zaprodal kuplíři, protože byly velmi chudé a neměly peníze na věno, takže se nemohly normálně vdát.
V dalších legendách se mluví o zázračném rozmnožení jídla, o zabránění nespravedlivým popravám a o odhalení křivých přísah. Jen se to v nich hemží dobrodiním prokázaným malým dětem a vyslyšenými modlitbami jejich rodičů.
Existuje tedy přebohatý materiál, který slouží jako ospravedlnění a podklad pro evropskou - a můžeme říci celosvětovou - proslulost svatého Mikuláše. Možná právě proto byl biskup z Myry a patron města Bari ztotožněn s vybájenou postavou starce, který o Vánocích nosí všem dětem dárky, a tak je činí šťastnými.

Moderní proměny biskupa z Myry

Nelze proto pochybovat, že moderní Děda Mráz se vyvinul právě ze svatého Mikuláše a že jeho kožešinou podšitá kapuce je pouze zmodernizovanou obdobou biskupské mitry. Potvrzuje to ostatně i jeho samotné jméno: původně pouze v severoevropské, dnes i v americké tradici je ten samý stařec nazýván Santa Klaus, kdy druhé slovo je jen zkrácenina německého slova Nikolaus - Mikuláš.
Třebaže byl tedy biskup z Myry takto přetvořen, dokonce možno přímo říci zlaicizován, zůstává svatý Mikuláš symbolem štědrosti, ušlechtilosti a lásky - té blíženské lásky, která se právě před Vánocemi nebo o Vánocích vyjadřuje tím nejvyšším a lidsky nejpříjemnějším způsobem.

(Převzato z Katolického týdeníku č. 49/2005,
zpracoval ThLic. Mgr. PAVEL ČÁP, SDB,
vyučující spirituální teologie na Vyšší sociálně
pedagogické a teologické škole Jabok).