K myšlenkám z pastýřského listu k první neděli postní

O první neděli postní jsme byli seznámeni s pastýřským listem českých a moravských biskupů. Snad se nemýlím, pokud jsem jeho obsah pochopil především jako vyhlášení programu přípravy celé české církve na 1150. výročí příchodu soluňských bratří svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Tedy na výročí mise pro nás nejvzácnější, která našim předkům, a v důsledku toho i nám, přinesla víru, kulturu a vzdělanost. Časově je načrtnutý program v pastýřském listě rozvržen do zbývající části tohoto roku a na následujícího tříletí.

V letošním roce je program zaměřen na Písmo svaté. Jistě proto, že svatí soluňští bratři je na slovanské území přinesli v jazyce, jímž naši předkové mluvili, a proto mu rozuměli. Je to krásná pobídka pro nás, abychom právě v této části přípravného období své předky přesvědčivě následovali, Písmo svaté četli, rozebírali a pronikali do jeho tajemství, neboť jeho prostřednictvím k nám promlouvá Bůh.

V následujících třech letech má být naše pozornost zaměřená na tři svátosti, které charakterizují křesťana – na křest, biřmování a svátost eucharistie. V každém z těchto tří roků přípravy specifikují biskupové určité konkrétní období, v němž má být naše zacílení na tyto svátosti intenzívnější než jindy. (Podrobnosti jsou uvedeny v článku zde) Ovšem i v těchto letech máme zůstat ve stálém kontaktu s Bohem prostřednictvím Písma svatého. Vyvrcholením „velkého výročí“ bude pravděpodobně začátek července 2013.

V jistých rysech mi cyrilometodějská misie připadá jako přímé pokračování misijní činnosti sv. apoštola Pavla, jak jsme si ji připomínali před několika měsíci. V rámci svých cest se sv. Pavel dostal z Palestiny přes Malou Asii až do jižní Evropy, kde působil mj. v Makedonii (Filipi, Soluň). Sv. Cyril a Metoděj, kteří pocházeli právě ze Soluně, přinesli křesťanskou víru o zhruba tisíc let později do dalších odlehlejších částí Evropy, těch, které leží severně od Dunaje. Na pozvání panovníka Velké Moravy knížete Rostislava přišli mezi slovanské kmeny žijící tehdy na území našeho dnešního státu.

Nejen pro celonárodní církev, ale i pro jednotlivé české a moravské farnosti, je celé bezmála čtyřleté přípravné období skvělou příležitostí k prohloubení duchovního života. Do farních společenství by mělo přinést oživení a současně posílení víry každého jednotlivce.

Umím si představit četnější setkávání s modlitbou nad Písmem svatým doma v rodině i ve skupinkách farníků, ponoření se do dávné národní historie, návštěvy míst spjatých s těmito událostmi, besedy o věroučných otázkách, atd. V našich dvou farnostech k tomu máme dobrou šanci. Duchovní akce se dají vytypovat a dopředu rozplánovat. Ve farních společenstvích všech tří obcí jsou šikovní lidé, kteří by je dokázali uskutečňovat.

Přemýšlejme s podporou Ducha Svatého společně a rychle, co dělat.