Ke svátku sv. Václava

Milí farníci, sestry a bratři,

pozdravuji Vás všechny v další části liturgického roku v okruhu slavnosti sv. Václava. Chci se s Vámi podělit o starost, kterou nosím stále v srdci, a myslím si, že je totéž i Vaší starostí.

Jde stále o jedno: Jak žít prakticky a dobře křesťanský život v současných okolnostech života a co dělat pro to, aby křesťanská víra se předávala dál a mohli se s ní seznámit a přijmout ji další.

K té první části: Díky obnově v celé církvi, zahájené II. vatikánským koncilem, jsou přinášeny stále nové podněty pro osobní duchovní život. Kromě všeho osvědčeného v minulosti, jako je pravidelná účast na bohoslužbě, je stále velkou výzvou důraz na osobni modlitbu se zaměřením na Písmo svaté.
Myslím, že z mnoha dobrých nabídek je možno si správně vybrat tu či onu cestu podle svého osobního založení. A využít tak nabídek, např. duchovních obnov, duchovních cvičení atp. (Viz nabídky různých duchovních akcí ve farnosti, duchovních center Vranova, Velehradu, diecézního centra mládeže, pastoračního střediska.....)

K té druhé části: Současný papež Benedikt XVI. poznamenal: „Současný člověk vidí kolem sebe jen věci, které jsou lidským výtvorem. Boha tam nevidí. A tak se podbízí nebezpečné zjednodušení - Bůh není. A když není, tak ho také nepotřebujeme".
Je skutečné nebezpečí nechat se zahlušit věcmi, které nás obklopují, jsou stále důmyslnější a rafinovanější, zaujímají celou mysl člověka. Doslovně ho pohltí, a tak už není čas na to, co je „za tím vším". Jistě Vás trápí otázka, jak předávat evangelium těm nejbližším, třeba Vašim dětem, sousedům, spolupracovníkům.
Zde je třeba pokorně hledat nové cesty, modlit se o světlo Ducha svatého, snažit se pochopit hledající, dosud nevěřící a rozhodně je neodsuzovat.
Také zde platí : Víc než slova je příklad - evangelium každodenního života. Ukázat, co víra, Kristus, můj křest, kostel, církev, farní společenství pro mě osobně znamená. Jaká je to pro mě hodnota a jak si jí ve svém životě cením.
Rozhodně už nestačí příklad beze slov, je třeba mluvit a sdílet se o všech těchto věcech. Doporučuji - začněme ve svých rodinách. Třeba u nedělního svátečního stolu, kdy si položíme otázku, co nás zaujalo z dnešního Božího slova.
Také je třeba důvěřovat Pánu, neboť on je Hlavou své Církve a jeho dílo nezahyne. Nebojme se, mějme odvahu a při všech případně negativních zkušenostech si připomínejme všechno to pozitivní, co jsme s Pánem už ve svém životě zažili. Křesťan je člověkem naděje a budoucnosti.

Konečně i sv. Václav je příkladem mladého člověka, který se ve složité a těžké době ve vrcholně náročné státnické funkci orientoval na Krista, snažil se jeho evangelium žít na sobě a jiné k tomu vést. Ať se za nás přimlouvá.

Váš farář P. Bedřich Provazník

Divoký úder pohanův ani zášť heretiků,
zrada a učenost, úsilí politiků ...
ani ten národ, jenž osiřel, jenž na něj
zapomíná dnes,
nejsou s to odtrhnout Václava od brány
do nebes.
Odtrhnout od Církve a od vrat do ráje,
za nimiž čeká Bůh,
pevnou pěst knížecí, jež za sám střed sevřela
knih.
Rameno mučedníka, tak pevné do brány
vrostlé,
ruka, na které visí tělo.
Ukaž tu bránu stádci, neboť se rozprchlo,
neboť by zahynout mělo ...
Však Čechy pily svého panovníka: každičké
pole pro osev,
každou píď půdy skropila jeho krev.
Veškeré srdce přijalo knížecí barvu nehynoucí
krve.
Po sklizni jednoho dne, po robotě hodiny prvé
vyrůstá na štítu Evropy a svědčí znovu pro náš
věk,
kde je střed Evropy, kde prameny jejich řek.
Vyrůstá znova, zas září, zas žije, zas vzkvétá
vítězněji,
svědčí na věky nová a svěží ve věcech, které
se dějí,
ta skvrna Václavovy krve na závěji.
Drž pevně, Čechu zarytý! Nepusť se kruhu,
Václave!...

(P. Claudel)
Přeložil: J.Hrdlička