„Uviděl ho a byl pohnut soucitem“ (Lk 10,33)

Letos poprvé jsem mohla díky svým nejbližším prožít celou katolickou charismatickou konferenci. Když jsem se přihlašovala, tak jsem si říkala: proč tam jedeš? Má odpověď zněla: potkám tam plno známých, odpočinu si a třeba i trošku načerpám duchovní síly pro všední i nevšední dny. Ze všeho nejvíc jsem se těšila na sobotní večer na modlitbu za účastníky konference. Kamarádka mi říkala, že je to síla! Říkala jsem si, že něco třeba taky zažiji, abych to mohla předávat svému muži, dětem a přátelům. Na přednáškách se rozebíral text z Lk 10, 25-37, podobenství o milosrdném Samaritánovi. Přednášející mluvili o lásce k Bohu, k bližnímu, ale i o lásce k sobě, která je pro mnohé nejtěžší. V lásce k bližnímu že nestačí být pohnut soucitem, ale že naše milosrdenství musí být akční na tom místě, kde jsme… v rodině (na prvním místě), farnosti, městě atd. Nevyhýbat se nepříjemnostem a nebát se jít a jednat v síle Ducha svatého…

V sobotu ráno jsem odjížděla do Brna plná očekávání a těšila se na večer modliteb a plánovala si, co by se mohlo stát. Ale Bůh měl pro mě připravené jiné překvapení: při večerní mši svaté po sv. přijímání jsem pocítila Ježíšovu blízkost. Blízkost v tom, že mám kolem sebe lidičky, kteří mě mají opravdu rádi, a ať se nebojím otevřít své srdce a nechat se milovat…. proud slz mi stékal po tváři a já pocítila opravdový pokoj v srdci a kapela a lid zpívali mou oblíbenou píseň: zpívat píseň lásky smím... není nic co chtěl bych víc, než být v Tvém náručí, ve Tvém náručí… atd. A já cítila, že jsem v Boží náručí - náruči lásky. A večer při modlitbě, na kterou jsem se moc těšila, jsem děkovala Bohu z celého srdce za svůj život, svou rodinu a přátele, které jsem denně nosila na konferenci v srdci a modlitbách. V neděli jsem Bohu děkovala za všechny lidi, které znám, a také za ty, kteří darovali svůj čas pro téměř 6000 lidí, aby se mohli setkat ve společenství s naším Pánem….

Bohu díky