Za výletem po stopách koledy Tichá noc

Za výletem po stopách koledy Tichá noc
aneb Tradici je třeba pěstovat

Když se po mé lednové přednášce o vzniku koledy Tichá noc ozvalo v Ostrovačicích u Brna pár hlasů s dotazem na možnost zorganizování zájezdu do míst, kde se v roce 1818 zrodila, byl jsem zprvu skeptický, jestli se něco takového podaří uskutečnit. Z Moravy je to daleká cesta s nejméně jedním noclehem, je třeba sehnat dostatečný počet lidí, zařídit přijatelnou cenu a kontaktovat zástupce muzeí na rakouské straně. Moje vzpomínky na všechna ta místa, která jsem navštívil v roce 2008 při psaní své publikace o vzniku této světoznámé vánoční písně, však byly tak hezké, že jsem se přece jen odhodlal akci pro více než 50 lidí podniknout. Přes počáteční komplikace, kde nejdůležitější roli sehrály jako vždy peníze, se nakonec snad nejen z mého pohledu všechno dobře vydařilo. Měli jsme hezké počasí, viděli jsme nádherné Alpy, navštívili všechna důležitá místa, a dokonce zbylo ještě trochu času na prohlídku dalších, neplánovaných zajímavostí.  Za doprovodu originálních varhan z doby Franze X. Grubera, které teď obsluhoval skladatel Zdeněk Pololáník, jsme si zazpívali Tichou noc přímo v kostele v Arnsdorfu i v Hallein.  Každý si ve svém srdci odnášel něco příjemného, na co se dlouho vzpomíná. Co zůstane vzácnou vzpomínkou pro mě?

Znám tamní krajinu, zvyky, chování lidí a jejich úctu k tradici už z dřívějška, a tak uvedu spíše malé detaily, za které jsem opravdu vděčný. Na prvním místě to je ochota a vstřícnost těch, s nimiž jsem domlouval telefonicky nebo přes internet nocleh – přespali jsme za poloviční cenu v nádherném hotelu Kapuzinerhof v německém Laufenu. Ale i ostatní hoteliéři byli v tomto směru velmi vstřícní, problém byl jen v termínu, v němž nemohli ubytovat takový počet hostů.

Dále to byla vstřícnost lidí v navštívených objektech – ať to byl pan farář z Hallein, který nám dal k dispozici kostel i varhany, paní v tamním muzeu nebo pán v Arnsdorfu, který nám domluvil u pana faráře nejen možnost celebrování mše, ale i návštěvu Gruberova učitelského domu.

Ze všeho nejvíce mě fascinovala jejich dobročinnost a zápal, protože se věnují propagaci koledy Tichá noc naprosto nezištně, bez nároku na plat, ve svém volném čase. Návštěvníci se jim ovšem musí přizpůsobit podle jejich časových možností. Kolik generací se tu již vystřídalo od roku 1818, kdy zde tato vánoční píseň ve vší skromnosti a jednoduchosti zazněla poprvé. Kolik let pak ještě trvalo, než vešla ve známost jména jejich autorů. 

Píseň se zpočátku šířila tak trochu “sama od sebe” – její tóny jsou ladné, text velice jednoduchý a teologicky srozumitelný. Podobně se kdysi šířilo Evangelium, jen ústním podáním a tradicí nadšenců, sám Kristus nenapsal ani jediné slovo. A právě díky těm nadšeným dobrovolníkům přetrvalo věky a dostalo se až k nám, do dnešní doby. Kdoví jak by to s ním dopadlo, kdyby se jeho publikování chopily jisté skupiny lidí, dnes například různé politické strany, sledující tím jen nějaký svůj prospěch, záměr nebo cíl.

Tichá noc, ač není tak stará jako evangelium, přece je už dosti stará na to, abychom si přiznali, že není vůbec samozřejmé, že se dnes stále zpívá, že se zpívá na celém světě a že patří mezi nejznámější koledy vůbec. Je nepochybné, že na tom má zásluhu nejen ona sama, resp. její skromní autoři, ale také všichni ti dobrovolníci a nadšenci minulí i současní, kteří chtějí její hloubku a krásu předat dál. Jim všem patří náš dík.

Kéž těchto pár myšlenek povzbudí k podobným činům i nás: i v naší vlasti, v našem okolí se děje mnoho dobrého, hezkého a povzbudivého. Když se s něčím opravdu krásným setkáme, nechme  tu krásu vejít do svého srdce, a mějme odvahu se o ni také podělit. Vždyť toho negativního je kolem nás víc než dost. Staňme se šiřiteli dobra a krásy, rozmnožujícími řady šiřitelů radostné zvěsti, evangelia.

Přeji všem radostné a požehnané Vánoce.

Peter Žaloudek