Mudrování k poctě Arne Linky

u příležitosti jeho nedožitých osmdesátin

Arne Linka byl hvězdou společných hodin studentů hudebních a dramatických oborů Janáčkovy akademie múzických umění na počátku šedesátých let minulého století. O přestávkách usedal za koncertní křídlo klavíru a bavil ty, kteří neměli chuť na svačinu, klavírními improvizacemi.

Často docházel do Marty a doprovázel naše ročníková vystoupení. Byl nemluvný, zdrženlivý. Ale jen do okamžiku, než rozezněl klaviaturou černé pianino. Oči se mu rozzářily. Prsty mu kmitaly po klapkách, vysvětloval, usmíval se a dělal si legraci. Jednou hrál na tuze rozladěný klavír. Chvíli byl upřímně zděšený, poté však začal improvizovat valčík... 

Když dohrál, pravil: Kdyby někdo zaručil, že dokáže takto naladit jedno koncertní křídlo, napsal bych koncert pro orchestr a rozladěný klavír h-moll.

Léta studentská skončila, život nás rozsadil. Ve vzácných chvilkách jsme se setkávali na brněnském zlatém kříži - na České. Arne nosíval tašku. Mám tam notové papíry, abych mohl zapsat to, co mě napadne, říkával. V televizi vedl hodinky hudební terapie. Pro film o Janáčkovi - vymyslel a nahrál Mistrovu klavírní improvizaci. Měl vystoupení s Bolkem Polívkou - a najednou jsem držel v ruce parte...

Doc. PhDr. Arne Linka,CSc. - pianista, skladatel, improvizátor, muzikolog, pedagog a muzikoterapeut zemřel.

V Bystrci, na chodníku před supermarketem upadl. V aktovce měl notový záznam Podzimní svity s citací lidové písně - Aby nám Pánbůh zdraví dal, hříchy odpustil, nebe dal...

Klub Moravských skladatelů uspořádal k nedožitým osmdesátým narozeninám komorní koncert z jeho skladeb - Pocta Arne Linkovi.

Byla krutá zima, Koncertní sál Konzervatoře byl temperován a zaplněn pamětníky, muzikology, pedagogy a studenty.

Uvítal mě skladatel Zdeněk Pololáník a jeho paní Jarmila, sestra Arne Linky...

Za obrovité koncertní křídlo usedl mladinký klavírista Jan Sehnal. Jeho hbité prsty klinkaly notičky sametové skladbičky Neviditelné obrázky z dětství.

S prvními tóny se mi vybavila tvář vlasatého studenta. Arne hrál a mluvil: To je taková drobnost... Slepičky na dvorku zobou zrní a maminka zpívá, aby uspala mé syny...

Odpověděl jsem - trochu v tom slyším Bohuslava Martinů...

Arne řekl: Doma je doma. Na Vysočině i na Hané...

Následující Variace na Svatováclavské téma mi připomenuly autorovu skrývanou zbožnost.

Pokřižoval se, než začal hrát. Uviděl mě a poznamenal. Klávesy jsou zaprášené, až jsem se lekl....

Stráž u klavíru se vystřídala. Karel Košárek hrál Blues.

Jednou v kavárně se Arne ptá: Máte tu pěkný kus klavíru, mohu jej ozkoušet?

Ale to už zpívá Veronika Zaplatilová Linkovo velebné Ave Maria.

V temné Martě mi Arne položil otázku: Ty asi budeš bezbožník, viď? Odpověděl jsem otázkou: To se pozná?

Dá se to vycítit...,řekl Arne.

Karel Košárek hraje Sonatinu pro klavír č. 1, jemnou i bouřlivou skladbu, úhozy čistými a bravurními.

Arne týral klavír na učebně. Rozvíjel téma melodického nápadu do figur fugy... Zamyslel se a perem drápal cosi na papír. Nesmyslně jsem se zeptal: Co je na komponování nejtěžší?

Odfrkl: Tohle zapisování do not...

Legendární trombonista kapely Gustava Broma, hudební aranžér Mojmír Bártek, rozšafně vyprávěl o měsících společného „vojančení“ s Arne Linkou. Potom za klavírního doprovodu Ivy Bartošové vyloudil z pozounu komicky znějící Danzu ze Suity F-dur.

Ve druhé části programu zazněly autorem zaznamenané hanácké písně v provedení Ženského pěveckého sboru Gloria Brunensis, za řízení sbormistryně Natálie Chirilenco.

Broukal jsem si s dámami - Tovačov, Tovačov, Tovačovský hatě, nemohu má milá, zapomenout na tě....Ale také - Ty si Janko hlópé.... Pak se dostalo i na Druhou řadu Hanáckých písní,upravených do čtyřhlasů. Ke sborovému tělesu žen se připojil Královopolský chrámový sbor a chvíle se staly velebením věčnosti.

Byl to krásný večer. Důstojná připomínka dobrého člověka, který svůj život zasvětil hudbě.

Vyšel jsem do zimy. Mrzlo, až se mi úžil dech.

V teple domova jsem si vzpomněl, jak mi usměvavý Arne udělal ve stařičké Martě radost. Hymnu mé dědiny, Za starú Breclavú, převedl do podoby vojenského pochodu Wolfganga Amadea Mozarta.

Arne Linka se narodil 6. 2. 1938 ve Zborovicích, okres Kroměříž. Zemřel 6. 3. 1999 v Brně.

Jaroslav Tuček, 1. 3. 2018 Brno-Komín

Oskenováno z: Jaroslav Tuček, 33 mudrování a jedna povídačka navrch, Brno 2018, str. 69