Adventní roráty v kostele sv. Janů

Ráda bych se s vámi podělila o krásný zážitek z loňského adventu. Ono totiž v době, kdy o této vzpomínce píši, je letošní doba adventní teprve před námi J. Již několik let jsem si přála zajít v adventní době alespoň jednou na roráty. Nikdy se mi to nedařilo - naše farnice to jistě znají – plno práce doma, v zaměstnání, blížící se svátky, člověk neví, co dřív. A když se mi podaří probudit se dříve, než zazvoní budík, musím raději žehlit, nebo odjet do zaměstnání, kde se kupí povinnosti stejně jako doma to nevyžehlené prádlo?! Loni jsem si ale dala „adventní předsevzetí“, že se prostě MUSÍM na ty roráty už konečně dostat. Advent utíkal, nastal 4. týden a poslední možnost. 

Na internetu jsem si našla, že v kostele sv. Janů u minoritů probíhají ranní roráty. Podařilo se mi včas vstát a odjet do Brna. Cestou tmavým brzkým a velmi mlhavým ránem jsem se rozmýšlela, jestli mám jet k minoritům, nebo raději do kanceláře. Ten poťouchlý vnitřní hlas mi našeptával, že je potřeba před Vánoci ještě vyřídit plno důležitých věcí, stůl v kanceláři že je plný papírů a úkolů k řešení a zkrátka každá minuta dobrá. A jak se to ve mně bilo a já jsem se rozmýšlela co a jak, tak jsem v té mlze najednou zjistila, že míjím výjezd z dálnice na Bohunice, a budu muset tedy jet až na další exit. To rozhodlo. Je to znamení, že mám jít na roráty. Dojela jsem pod hlavní vlakové nádraží a podchodem jsem se vydala na ulici Josefskou. 

A tam jsem se ocitla skoro v jiném světě. Setmělá ulice jen s párem chodců, nízká, stará zástavba, vlastní kroky rozeznívaly dlažbu – výjev jak z knih Charlese Dickense. A pak to přišlo. Vešla jsem do kostela sv. Janů, který byl jen vpředu ozářen svíčkami, a celou lodí se ozýval zpěv a modlitba. Jako by se čas zastavil a nebylo žádného shonu a nervozity, jen klid a pokoj v duši. Na ten zvláštní, krásný pocit asi nikdy v životě nezapomenu. Na další část mše se sice rozžala světla, ale konec patřil opět jen svícím. Účastníci ranních rorátů se pak v tichu rozcházeli ještě za tmy do ulic, do škol a svých zaměstnání plni pokoje, klidu a pravého adventního očekávání zázraku dní příštích.