Zdroje síly očima rabína a kněze

Žijeme ve zvláštní době. Je nám doporučeno zůstávat doma, pracovat z domova, nestýkat se s jinými lidmi, než se členy naší vlastní domácnosti, a když už musíme mimo hranice vlastního bytu, tak schování za respirátory a chirurgické roušky. Ze všech stran se na nás valí zprávy o počtu nakažených, nemocných, o zpožďujících se dodávkách vakcín k očkování a do podvědomí mnoha občanů této země se vkrádá malomyslnost a strach. Každý si hledá cestu, jak čelit těmto stavům, jak si je nepouštět příliš blízko k tělu a jak je přemoci. V duchu obdobných myšlenek se nesl asi dvouhodinový rozhovor s názvem „Zdroje síly očima rabína a kněze“, vysílaný 24. února přes síť facebook. Účastníky byli katolický kněz, vědec a etik Marek Orko Vácha, rabín židovské komunity Ec chajim v Praze David Maxa a moderátorka Kristina Cysařová, manželka pravnuka prvního majitele Winternitzovy vily, kde se celý pořad odehrával. Bylo to moc příjemné poslouchání i podívání a tak si dovolím podělit se s Vámi o tom, co mne zaujalo.

Téma, kterému se diskutující věnovali, byl právě strach, pocit beznaděje a na druhé straně víra, naděje a síla k překonání životních překážek se zvláštním zaměřením na dnešní dobu s epidemií COVID–19. Oba duchovní se shodli na tom, že nejzásadnější je víra. Ale nemáme si ji představovat jako záruku toho, že neonemocníme, že nás nic zlého v životě nepotká, ale máme se na ni dívat tak, že „víra je odvaha žít v nejistotě“. Máme vzít nejistotu jako součást našeho života a naučit se s ní žít a čelit jí. Jak řekl rabín Maxa, již při východu z Egypta Izraelité nevolili mezi otroctvím a svobodou, ale otroctvím a nejistotou – co bude, kam jdeme, co budeme jíst atd.? A také, že jedno židovské moudro praví, že celý svět je úzký most, a na čem záleží je nebát se jej přejít, a to dokážeme, když máme kolem sebe ty, na které se můžeme spolehnout a kdo nás podporují. A tak i v této nelehké době se zajímejme o druhé, snažme se jim pomoci, potěšit je, a „dávat druhým kytky teď a ne až na rakev, to už je pozdě“. 

Zdrojem síly, která nám pomůže všechno zlé překonat a dívat se s nadějí do budoucna může být modlitba, víra, rodina, vzájemnost, pomoc. A pro modlitbu ať křesťanskou či židovskou je důležitá pravidelnost. Marek Orko Vácha podotknul, že modlitba je povinnou výbavou občana této planety v dnešní době. Někdy může být i těžká, znepokojující, protože člověk je blíže k Bohu a vidí své špatné stránky. Jako modlitba Jákoba a jeho boj se zvláštními bytostmi (anděly). Naším posledním hlasitým slovem dne by měla být modlitba a prvním ranním slovem chvála. 

A nakonec jeden výklad z Talmudu, který zmínil rabín David Maxa. Král Šalamoun poslal svého služebníka do světa, aby pro něj našel a přinesl kouzelný prsten, o kterém král slyšel a který měl mít moc udělat z nejšťastnějšího člověka nejnešťastnějšího a naopak, z nejnešťastnějšího toho nejšťastnějšího na světě. Služebník chodil světem křížem krážem, hledal prsten, nikde takový nenacházel, až se tedy vrátil s nepořízenou zpět do rodného města. A tam na starém tržišti, v zapadlém krámku objevil zaprášený prsten. Obchodník mu potvrdil, že je to určitě ten kouzelný prsten, který hledal a služebník okamžitě poznal, že je to opravdu ON. Rázem se z něj totiž stal ten nejšťastnější člověk na světě. S radostí pospíchal ke svému králi. Král Šalamoun jej přijal a byl přesvědčen, že služebník takový prsten nemohl najít a byl šťastný, že nad něj vyzrál. Jaké bylo však jeho překvapení, když mu služebník s vítězným výrazem podal onen prsten a z krále Šalamouna se v té chvíli stal nejnešťastnější člověk na světě, protože prohrál… Ale nebyl nešťastný dlouho. Když se na prsten pozorně podíval, uviděl uvnitř vyrytý nápis „Také tohle pomine“. 

Poučení z tohoto příběhu zní, že je štěstí, že každá těžká doba pomine. I tato doba covidová. A tak i my se máme dívat na těžkosti dnešních dnů s vědomím, že jednou pominou a až se budeme ohlížet zpět, abychom si mohli říct, že jsme byli šikovní a dobře jsme tuto dobu zvládli. A to platí jistě i pro celý náš život.