Marie Mikulášková

Slunce kryjí těžké mraky,
paní Zima vládu má.
Slyším její těžké kroky,
smutek duši objímá.

Venku mráz a vítr duje,
tu vstoupí náhle do pokoje
nečekaný, vzácný host.

Napůl dítě, napůl žena,
v bělostný šat zahalena,
bytost krásná jako skvost.                          

Zlatých vlasů proud se line,
halí útlá ramena,
jasným zrakem na mne hledí
tvář andělsky líbezná.

Dříve, než zem se zachvěla
nad krutostí svých synů
a slunce tvář svou zakrylo
do mraků temných stínů,

pýcha a krutost lidská
přibily na kříž tělo Ježíšovo,
umlčet chtěla mysl nízká
jeho pravdu a svaté slovo.

Ježíš mnohému nás naučit chtěl,
kdybychom žít jej nechali.
S Boží láskou on nad námi bděl,
my slovo jeho do srdcí nepřijali.

Zdeňkovi bylo již osmdesát roků a já tomu nemohu uvěřit. Znám ho už tak dlouho, ale připadá mi stále mladý, stejný jako před léty. Úsměvný a laskavý je i jeho humor.

Čas vánoční, to čas lásky je.
Ať vkrádá se nám do srdíčka cit,
mír a síla Božího pokoje.
Do daleka letí naše vzpomínka na to,
jak v kamnech oheň praskal
a maminka přikládala polínka.
Větve jedle přinesl z lesa tatínek,
aby ozdobil se na Vánoce dům.
Hlavou prochází nám řada vzpomínek
bez nich byl by člověka jen půl.
Nastal čas vánočního rozjímání,
tak mějme do nového roku moudrá
a splnitelná přání.

Za pomoci narozeného Ježíška ….

Blíží se opět Vánoce,
ten krásný, jímavý čas.
Na stole dobrého jídla, ovoce,
ale co dobrého v nás?

Úklid děláme ve spíži,
mytí oken, aby vše čisté bylo.
Přemýšlíme, co posílí, neb poníží
a jak chovat se, by každému bylo milo?

Po nenadálé zprávě o skonu P. Vladislava Dvořáka loni v srpnu se myšlenky mnohých farníků intenzívně obrátily ve vzpomínkách na období před 15 lety, kdy u nás vykonával kněžskou službu. Letos 21. května si připomeneme jeho nedožité 65. narozeniny mší sv. v kostele ve Veverských Knínicích. K tomuto výročí zařazujeme také dva následující příspěvky.

I ta poslední chvíle našeho života bude důležitá

...svědectví z předposledního dne života kněze Vladislava Dvořáka