OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 44 (25. 9. 2022)

Mikulov je staré, historické město. Jeho dějiny tvořilo soužití tzv. sudetských Němců, Židů a Čechů. Druhá světová válka toto soužití drasticky ukončila. Nejprve, za protektorátu, Němci vyhnali, resp. zlikvidovali Židy, po prohrané válce bylo německé obyvatelstvo násilně odsunuto a pak, za komunistického Československa, sem bylo, tak jako v celém bývalém sudetoněmeckém pohraničí, přesídleno obyvatelstvo ze všech končin tehdejšího Československa, mnohdy až z Podkarpatské Rusi či východního Slovenska, přičemž značnou část nově přistěhovaných tvořilo romské etnikum.

26. května letošního roku se uskutečnila farní pouť do Mikulova. Počasí nám přálo a po poslední nástupní zastávce ve Veverských Knínicích jsme se autobusem vydali na jih Moravy. 

První zastávka byla v Sedleci. V místním kostele sv. Barbory nás přivítal mikulovský probošt Pavel Pacner. Následovala mše svatá celebrovaná naším otcem Ludvíkem. Kostelík v Sedleci je poměrně malý, zdobený mohutnými oltáři. Stal se svědkem pohnutého běhu dějin, tak jako mnohé další stavby v moravském a českém pohraničí.

10. června tr. se poprvé uskutečnila Noc kostelů v kostele v Ostrovačicích. Předcházela jí patřičná příprava. Vytvořila se skupina lidí, v níž každý byl nějak zaúkolován svou přítomností buď v kostele nebo na faře, v podzemí nebo nahoře na prelatuře. Kostel a prostory kolem něho byly otevřeny široké veřejnosti i z okolí Ostrovačic, takže kapacita posluchačů a diváků se během večera navýšila na 300 účastníků.

„Vítejte v srdci Svaté země“ - prospekt k jordánské části kraje u Jordánu, kde byl pokřtěn Ježíš – z angličtiny volně přeložil St. Kubiš, kráceno. 

Toto místo na řece Jordánu jsme při své pouti navštívili, samozřejmě z izraelské strany.

Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje v podobě holubice a přichází na něho. A z nebe se ozval hlas: toto je můj milovaný syn, jehož jsem si vyvolil. (Matouš 3:16-17)

Tak jsme se konečně dočkali! Po dvouletém čekání způsobeném pandemií koronaviru se uskutečnila plánovaná pouť do Izraele. Covid však i nadále zasahoval do průběhu pouti. Někteří z farníků se postupem čekací doby odhlásili, někteří museli po pozitivním testu před odjezdem svoji účast zrušit na poslední chvíli, někdo trávil karanténu přímo v Betlémě po pozitivním výsledku testování po příletu do Izraele. Jednoho nešťastníka vrátili domů z vídeňského letiště při odbavení na základě předložených výsledků předodjezdových testů.

Každý muslim by měl jednou za život doputovat do Mekky, každý žid by se měl jednou za život pomodlit u Zdi nářků a každý křesťan by měl jednou za život navštívit Svatou zemi. Nám se tato návštěva podařila ve dnech 31. 3. až 7. 4. letošního roku. Pro některé z účastníků to byl již pátý termín, když zájezd musel být zrušen z důvodů covidových. Zájezdu se účastnili farníci z několika farností. Největší zastoupení měli poutníci z Ostrovačic, Říčan, Veverských Knínic a Ratíškovic, neboť předním organizátorem poutě byl otec Ludvík Bradáč, který byl zároveň duchovním doprovodem. 

Občas připomínáme opice skákající ze stromu na strom, aniž by chviličku poseděly v klidu. Bůh si nepřeje, abychom se chovali jako ony. Kdybychom pokaždé povolili svým přáním a vyhověli okamžitě každé své choutce, celý život bychom poskakovali sem tam.

Bůh má dost času a čeká. Nechá nás dozrávat a poznávat věci podstatnější než ty, o nichž se v dané chvíli domníváme, že jsou pro nás nejdůležitější. Ví, kolik bychom ztratili, kdyby okamžitě plnil všechna naše přání.

Při příležitosti krásného životního výročí bych chtěl panu doktoru Jiřímu Kochovi poděkovat za jeho velikou ochotu a pomoc ve farnosti.

Pan doktor je pro mě obrazem aktivního farníka, kterého si žádá dnešní doba a kterého v ideálu vykresluje a žádá právě probíhající synoda v církvi.

Pan Jiří Koch občas požádá během ohlášek ve Veverských Knínicích o slovo a řekne, co má na srdci, např. aby někomu popřál k životnímu výročí anebo nabídl svou službu (fotoalba s fotkami akcí farnosti aj.).

V říjnu tohoto roku se dožívá osmdesáti roků náš pan RNDr. Jiří Koch. Při této příležitosti bych mu chtěla za nás farníky poděkovat za jeho dlouholetou činnost pro farnost. Za jeho nasazení, vedení a uspořádání každého nového čísla našeho farního zpravodaje. Za organizaci, a často i zajištění našich farních zájezdů. Za jeho příkladný život, zvláště v posledních deseti letech, kdy se za pomoci svých nejbližších obětavě věnoval dlouhodobé a jistě náročné péči o svou nemocnou manželku.

Víme a potvrzujeme, že po celé ty roky je neobyčejně aktivní a prospěšný pro své okolí. Jiří je člověk politický, cítí společenskou odpovědnost, nikdy se neuzavíral do spokojené soukromé ulity. Nepřekvapí, že jako matematik a systematik má vlohu dávat věci do souvislostí, do vztahů, shromažďovat a encyklopedicky třídit vše, co nese význam. A pozor, všechno si pamatuje! – tedy hlavně to dobré.

Na redakční radě jsme se dohodli, že se budeme věnovat ještě jednomu výročí. Svých kulatých narozenin se totiž dožije doktor Jiří Koch z Vev. Knínic, 

i když to bude až po vyjití tohoto čísla Oříku, ale jen o pár dní později. 

Protože k jeho výročí došlo už několik příspěvků, RR se rozhodla zařadit je už nyní, byť tedy s několikadenním předstihem. Činíme tak především jako výraz ocenění za jeho odpovědnou a záslužnou práci, kterou dlouhá léta odvádí především s vydáváním tohoto zpravodaje.

Milý pane doktore,

Kvůli tomu, že od konce září budu působit jako tzv. administrátor excurendo (něco jako farář, ale ve vztahu k farnosti, v níž kněz nebydlí) ve farnosti Domašov, je třeba změnit určité bohoslužby. Systematické změny budou tyto dvě:

1. zrušení sobotní ranní mše sv. v Ostrovačicích

2. nedělní mše sv. ve Veverských Knínicích bude bývat v sobotu večer

Již v neděli 25. září nebude mše sv. ve Veverských Knínicích v obvyklou dobu, ale v sobotu v předvečer, 24. září v 17 hodin (jestli budou bývat následující mše sv. v 17 nebo v 18 hodin, to se spolu domluvíme).

Milé sestry, milí bratři, milí spolubratři v duchovní službě,

je to skoro rok, kdy jsem po dovršení pětasedmdesáti let a zaslání abdikace Svatému otci vyzval vás všechny k modlitbám za nového brněnského diecézního biskupa. Ve čtvrtek 26. května, v den slavnosti Nanebevstoupení Páně, jmenoval papež František 14. diecézním biskupem brněnské diecéze mons. Pavla Konzbula, dosavadního pomocného biskupa a generálního vikáře.

Při této příležitosti bych vám všem chtěl poděkovat za třicet dva let, která jsem s vámi a pro vás mohl ve službě brněnského diecézního biskupa prožít.

Milí farníci,

nedávno začal nový školní rok, začalo však také nové období v životě našich farností i celé naší diecéze. Máme nového diecézního biskupa o. Pavla Konzbula. S jeho nástupem a začátkem působení nového generálního vikáře o. Pavla Kafky dochází k jedné změně i v životě našich farností. Jak víte, od podzimu mám jezdit spravovat další farnost – sousední Domašov. Stane se tak právě od neděle, ve které obdržíte toto číslo našeho farního zpravodaje.