Po prvním setkání farností Rosického děkanství, které se konalo loňského roku v Oslavanech, se organizace letošního ročníku ujala ŘKF Zbraslav. Setkání bylo pojato jako pouť. S ohledem na to, že probíhalo 16. září, v den svátku sv. Ludmily, bylo koncipováno jako pouť k této české světici. V mešní promluvě rosického děkana P. Tomáše ze Střelic byla sv. Ludmila vzpomenuta jako vychovatelka svého vnuka Václava, budoucího knížete a později patrona České země. Jako ta, která ho vyučovala ve všeobecných znalostech, ale především ho vedla k dobrým mravům a ke křesťanským zásadám.
Zbraslavská pouť začala mší svatou v Kulturním domě. Sloužil ji děkan P. Tomáš spolu se všemi přítomnými kněžími a jáhny. Úvodem všechny poutníky přivítal P. Peřina, administrátor farnosti. Sympatické bylo také osobní přivítání starostou obce, i to, že se on sám v průběhu bohoslužby slova ujal čtení Božího Slova. Bylo krásné pozorovat poutníky z mnoha farností Rosického děkanství jak prožívají jednotlivé části mešní liturgie sloužené v tomto nezvyklém prostředí, jak z otevřených kancionálů se zápalem zpívají poutní písně a jak s pokorou přijímají Tělo Páně. Hudební doprovod se zpěvem obstarala zbraslavská schola, jejíž vedoucí p. Luděk Strašák byl i moderátorem další části programu v KD. Představil přítomné farnosti Rosického děkanství, ale i jiné, např. Velkou Bíteš, Jinošov. Bohatě byla prezentována místní (zbraslavská) farnost. Jako host vystoupil čerstvý novokněz P. Škoda ze Zbýšova, který v závěru svého vystoupení udělil přítomným své novokněžské požehnání.
Pro následující část dne organizátoři připravili poutníkům řadu ukázek zájmové činnosti a volnočasových aktivit, ale i přednášek na vážná témata.
V kostele se konala beseda s P. Škodou, na faře vedl místní farář P. František besedu o českém středisku Nepomucenu v Římě (kde nyní působí jako zástupce rektora) s promítáním diapozitivů. Na dvoře fary si zájemci mohli zkusit malování keramiky nebo pletení ošatek z ratanu. Zruční košíkáři tam předváděli pletení košů. Knihkupci nabízeli literaturu, kalendáře a obrázky. K dispozici zájemcům byl farní zpravodaj „Pod Peřinou“.
Místní dobrovolníci se starali o přísun jídla a pití. Každý si mohl vybrat, co jeho srdce a hrdlo ráčilo, dokonce s „nášupem“. Chutné koláčky a cukroví byly výtvorem obětavých hostitelek. Na všechno dění pozorně dohlížel jáhen p. Ing. Večeřa.
Kdo chtěl, mohl se vrátit do Kulturního domu, kde členové ochotnického divadla předváděli muzikál (L. Strašáka) o tom, ,jak se Zbraslav statečně ubránila husitům". Mezitím v kostele probíhala přednáška P. Konzbula z brněnského Biskupského gymnázia o pochybnostech ve víře. Po ní pak rozsáhlý kvíz o znalostech Bible. Mladí sportovci z řad přítomné mládeže mohli změřit své síly v několika disciplínách na farní zahradě.
V prostorách fary byla po celý den ke zhlédnutí výstavka z bohaté činnosti zdejšího farního společenství (fotografie, sošky, ruční práce, obrazy, atd.). Důležitým momentem pouti byla šance zastavit se na kus řeči se starými známými, případně navázat nové kontakty, v klidu a pohodě promluvit o běžných věcech života.
Pouť byla ukončena závěrečnou mší svatou v kostele sv. Jiljí.
Možná by se z předchozích řádků mohlo zdát, že zbraslavská pouť proběhla bez problémů, že byla mozaikou jen samých pozitivních událostí. V zájmu pravdy musíme vyjevit i tu jednu, byť jedinou, negativní stránku tohoto jinak velmi pěkného a úspěšného dne. A tou byla, milé sestry a bratři, malá účast nás, členů farních společenství. Některé farnosti vůbec zastoupeny nebyly, z některých přišli jen jedinci. Silně to kontrastovalo se snahou a nasazením zbraslavských farníků, kteří vložili do přípravy poutě hodně sil, věnovali jí hodně času a námahy. Zasloužili si daleko větší návštěvu, kterou také jistě očekávali.
Tyto závěrečné věty platí i účasti farníků z našich farností. Mikrobus Honzy Slámy byl sice plný, ale raději nebudu připomínat jeho přepravní kapacitu. Situaci nezachránilo ani několik osobních aut, jimiž dodatečně přijelo během dne několik dalších účastníků.