Letošní postní duchovní obnova byla vedena P. Michaelem Martinkem SDB, který za námi přijel z dalekých Teplic. Tématem obnovy byly úvahy na téma „Svoboda a odvaha být církví“.
V první části, s podtitulem SVOBODA, jsme si vyslechli přednášku v Domašově o svobodném postoji k církvi a svobodě v osobním vnímání víry. I se všemi pochybnostmi, které se v člověku mohou probouzet. Hlavními výstupy, které jsme si z přednášky mohli odnést byly:
1) Hledat pravdivý obraz Boha. Milujícího ne trestajícího. Pokud se člověk bojí Boha, žije ve strachu a tím ztrácí svoji svobodu.
V únoru jsem měla příležitost se zúčastnit Evropského synodálního setkání, což byl další milník synodálního procesu, který začal v roce 2021. Zjednodušeně řečeno, řešili jsme, jak být církví v novém tisíciletí, jak spolu kráčet dál, vzájemně si lépe naslouchat a odpovídat na potřeby doby. Já jsem sice nebyla oficiálního delegátka, ale díky tomu že jsem členka národního synodálního týmu a setkání probíhalo v Praze, měla jsem příležitost se v pozici jakéhosi neformálního delegáta také zúčastnit.
Když se papež František na podzim minulého roku rozhodl rozeslat všem věřícím světa dotazník o tom, jak to vidí laici, mnozí to považovali za revoluční krok. Něco takového se zatím v katolické církvi neudálo. Na jeho podnět pak Vatikán rozeslal všem věřícím 5. listopadu 2013 formulář s 39 otázkami jako přípravu na biskupskou synodu o rodině v roce 2015. Zlé jazyky považovaly takový krok za nevhodný. Na podobné rozhodování je zde přece klérus a hierarchie.
20. září jsme navštívili v rámci setkání farníků rosického děkanství farnost v Dolních Kounicích. Setkání, velice dobře připravené místními farníky, bylo pro nás velikým poučením.
Začalo prohlídkou kláštera Rosa coeli (Růže nebeská), který zanikl již v 16. století a je dnes pouze ruinou, ale ve své době to byla jistě jedinečná stavba. Po prohlídce jsme se zúčastnili přednášky z historie Dolních Kounic i samotného kláštera. Druhá přednáška se týkala setkání mladých v Austrálii.
Brněnská diecéze je územně rozčleněna do 20 správních celků - děkanství. Jedno z nich má sídlo v Rosicích. V sobotu 17. září letošního roku měli farníci z jednotlivých farností Rosického děkanství nebývalou příležitost k osobnímu setkání. Konalo se v Oslavanech.
Kromě společné mše svaté na začátku dne a společné pobožnosti na závěr byla pro účastníky nachystána řada akcí alternativního charakteru. Každý se mohl věnovat tomu, o co měl zájem.
Dlouhá staletí existovala na Moravě jediná diecéze se sídlem v Olomouci. Dosavadní systém církevní správy přestal časem vyhovovat zejména z demografických příčin a bylo nutno jej reorganizovat. To bylo jasné církevním i státním činitelům, k rozhodujícím krokům se však odhodlaly nejdřív civilní orgány, vedeny ovšem zájmy především vlastními, utilitaristickými a ne vždy církvi přátelskými.
Katolická církev v České republice se dělí na dvě církevní provincie: českou církevní provincii a moravskou církevní provincii (a ty obsahují jednotlivé diecéze).
Církevní správa se člení na jurisdikční oblasti, nejčastěji vymezené na územním základě, existují však i jiné možnosti (například vymezení instituční, kupříkladu vojenský vikariát). Za základní a standardní jednotku lze považovat diecézi, která se obvykle dále dělí na farnosti. Diecéze se mohou sdružovat v církevní provincii.
Apoštolský nuncius v České republice je diplomat na úrovni velvyslance zastupující Svatý stolec a papeže u Vlády České republiky. V souladu s usnesením Vídeňského kongresu z roku 1815 je doyenem diplomatického sboru. Současným, už třetím nunciem, je arcibiskup Diego Causero.
Papež, nazývaný též Svatý otec, je hlava římskokatolické církve a dalších církví sjednocených s Římem a suverén Městského státu Vatikán, biskup Říma. Podle katolického učení je papež náměstkem Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný.
