100. výročí nedožitých narozenin P. Josefa Janšty

V roce 2014 jsme si připomněli 30. výročí úmrtí P. Josefa Janšty a 70. výročí jeho kněžského svěcení. Zemřel 1. srpna a mše sv. byla za něho obětovaná koncem července v kostele v Ostrovačicích. Tehdy jsme poznali jeho rozvětvenou rodinu, která zaplnila téměř celý kostel.

Uběhlo několik let a opět jsme se sešli s jeho příbuznými v sobotu 22. února t. r., kdy jsme pamatovali na jeho 100. nedožité narozeniny, které byly 18. února.

Oslava a mše sv. v kostele v Ostrovačicích byla iniciována především ze strany příbuzenstva P. Josefa Janšty, které jako před léty, zaplnilo náš kostel. Mši svatou sloužil prasynovec P. Janšty – P. Vojtěch Janšta, syn pana jáhna Josefa a manželky Janštových. Na rozdíl od minulých let se příbuzní ujali všech funkcí kolem oltáře, včetně doprovodu na varhany. 

V kázání vzpomněl P. Vojtěch na svého prastrýce, kterého znal většinou z vyprávění svých rodičů. Zmínil se o působení P. Josefa ve studené, nehostinné Fryšavě za minulého režimu, upozornil na důležitost zachování tradic. Ať jsou to tradice v jakékoliv oblasti, neb jejich dodržování stmeluje jak rodiny, tak i farní společenství a poskytuje radost ze vzájemné pomoci.

P. Josef Janšta byl knězem, který lnul ke své rodině, ale v jednání nedělal rozdíly mezi pokrevní rodinou a svými farníky. Rád se o cokoliv dělil i o věci hmotné, neb byl zásady, že kněz má být chudý jako Pán Ježíš, který neměl, kam by hlavu složil. Byl příkladem pracovitého člověka, který plně prožíval své kněžství, ale zároveň měl rád i práci na zahradě a při úpravách kostela po 2. vatikánském koncilu.

V jednání s lidmi byl upřímný, vstřícný, sdílel jejich radosti a strasti. S úsměvem na tváři a se srdcem na dlani řešil každodenní povinnosti. Miloval varhanní hru a zpěv, zejména o svátcích, neb si plně uvědomoval její zásadní slavnostní dosah při bohoslužbách.

V ten den – 22. února – byl svátek Stolce sv. Petra a mši sv. s P. Vojtěchem celebroval náš pan farář Ludvík Bradáč. Mše sv. byla slavnostně ukončena papežskou hymnou. Poté náš pan farář vyzval přítomné hosty, aby se – pokud mají zájem – seznámili s farou a jejími prostorami, než odjedou na hřbitov. Když jsme se v kostele zběžně rozloučili se svými milými hosty, vzpomněla jsem si na jeden z výroků P. Josefa Janšty, že „jeho domov je na faře v Ostrovačicích mezi farníky.“

Není tedy divu, že chtěl být v Ostrovačicích i pohřbený. Což se mu za jeho neúnavnou službu Pánu Bohu také splnilo.