Blog uživatele Peter Žaloudek

Migrace, emigrace

a další fenomény, které s tím souvisejí

Květy třešní a červené fazole

Takto nevšedně se jmenuje nový japonský film, který v roce 2015 natočil režisér Naomi Kawase podle románu Duriana Sukegawa.

Nevšední název však v sobě skrývá zcela všední problémy kterékoli společnosti a země světa: problém najít dobrou práci, problém zadluženosti, samoty, stigmatizace kvůli barvě pleti, nemoci či náboženství, problém akceptovat a respektovat jiné lidi takové jací jsou.

Angela Merkel

Konec starého a začátek nového roku prožívám tradičně na chalupě na Moravě. Poslouchám zde denně ČR1 a čtu několikeré české deníky, abych byl alespoň trochu v obraze, o čem se tady píše. Jeden můj přítel mi tu odkládá Lidové noviny. S velkým zájmem v nich čtu pravidelné úterní fejetony Martina C. Putny. S jeho názory bez výjimky souhlasím, mluví mi z duše. Čtu si jeho předvánoční fejeton s názvem Do exilu?, poukazující na narůstající xenofobii nejenom u neslavně známého českého prezidenta Zemana, ale i u nebezpečně značné části českého národa.

Sme ešte kresťania?

Prečo nemám strach z prisťahovalcov islamského náboženstva

Celé roky nosím v sebe sen o tom, že sa raz spoja všetky náboženstvá, že už nebudú žiadne konflikty a zabíjania v mene náboženstiev, že náboženstvá sa stanu niečím, čo nám pomôže stať sa lepšími ľuďmi. Pred časom som tento svoj sen vyjadril i písomne v článku „I have a dream“, ktorý je uverejnený na stránke www.ok21.sk.

Interpretácia alebo rešpekt k človeku?

Na tému uplynulej synody o manželstve a rodine sa dnes vyjadruje kde-kto, no hlavne sa polemizuje o tom, či to bolo víťazstvo reformného alebo konzervatívneho bloku v cirkvi. Určite to bude téma i budúcich dní, týždňov a mesiacov.

Evropa na konci?

Protože se publikováním mých textů o nebezpečí rozpadu Evropské unie, v nichž se zastávám utečenců, dostávám do prudké palby některých čtenářů, jimž se nelíbí, jak kritický jsem vůči Čechům a Slovákům, jak příliš naivně a zkresleně se prý dívám na možné problémy, které obrovský počet přistěhovalců z řad muslimů v Evropě časem vyvolá, bych rád napsal tento text. Pro mé kritiky možná vyzní trochu alibisticky, já sám ho ale považuji za zcela zásadní a odpovídající mému cítění a myšlení.

Milý Staňo

Z lidí, kteří Tě znají zblízka nebo celý život,  jsem já ten poslední, kdo by měl mít možnost promluvit u příležitosti Tvých významných narozenin. Znám Tě - tak řečeno - teprve posledních 20 let, ty jsou ale tak intenzivní, že bych si později musel vyčítat, kdybych teď nic neřekl…

Gemona ve Friuli

Smrt jako každodenní samozřejmost

Stopy v sněhu

Koncem září se v kině Lumière v Bratislavě uskutečnila premiéra dokumentárního filmu Ústavu pamäti národa odhalujícího zločiny komunismu „Stopy v sněhu” o pašování náboženské literatury do Československa v období nesvobody. Komunistický režim v ČSSR neumožňoval občanům svobodný přístup k informacím. Jen v padesátých letech bylo v Československu zlikvidováno kolem 28 miliónu knih, mnozí autoři byli zakázání a byla zřízena cenzura. Film mapuje nejenom pašování, ale také tisk samizdatů a jejich distribuci.

Kristovo zmrtvýchvstání

...člověk potřebuje ideály, vzory, symboly a rituály, dokáže přesahovat sám sebe, překonávat hranice svého myšlení a cítění…

Prostor pro symboly a rituály

Křesťanský svět si o velikonočních svátcích připomíná Kristovo dobrovolné utrpení, dobrovolnou smrt, ale také – a to především – jeho vítězství nad smrtí. Právě tento poslední fakt se stal podstatnou charakteristikou, odlišující tak diametrálně křesťanské náboženství od jiných náboženství: Člověk – Bůh – Nesmrtelnost.

American sniper a svatí

Před několika dny jsem zhlédl film Clinta Eastwooda s názvem American sniper. Podotýkám, že se to stalo během mého pobytu na Havaji, tedy v USA, a v přítomnosti jednoho starého kněze, který ho chtěl vidět spolu se mnou. Tyto dva faktory považuji za důležité. Reakce na zmíněný film budou v Evropě zcela jistě jiné než v Americe, kde je celá společnost tvrdě konfrontována s následky války Američanů v Iráku, Afgánistánu i s nynějším bojem proti fanatickým ozbrojencům Islámského státu.

Když umírají proroci…

Hned první den svého prvního pobytu na Havaji v roce 1997 jsem měl to štěstí potkat proroka. Havajského. Pana Roberta Po `Okapu Keli` Iho` Omalu, na všech ostrovech známého pod označením Uncle Robert – strýc Robert. “Jestli chceš vidět opravdového, stoprocentního Havajce, musíš navštívit pana Roberta,” řekli mi tamní lidé, a tak jsem to udělal. Setkání s ním bylo impozantní. Přede mnou stál obrovský chlap s mocnou hrudí, velkýma rukama a s nezvykle protáhlou, téměř hranatou tváří.

Dvacet pět let z pohledu bývalého emigranta

Tu dobu si velice dobře pamatuji a dodnes na ni s nostalgií vzpomínám. Když jsem v roce 1983 emigroval do Rakouska, bylo to z důvodu náboženské nesvobody a rovněž proto, že jsem chtěl oficiálním způsobem studovat teologii a stát se knězem. V komunistickém Československu jsem se o to pokoušel, byl jsem dokonce v semináři, ale po dvou letech jsem byl z fakulty na zásah STB vyhozen. Nezbývalo mi než připravovat se na kněžskou dráhu tajně, jako člen tehdejší Skryté církve, v níž byly – rovněž tajně – vysvěceny stovky kněží a desítky biskupů.

Miriam Tereza Demjanovičová

Nová grécko-katolícka blahoslavená zjednocujúca viaceré národy a náboženstvá

V cirkvách USA, Slovenska a Ukrajiny vládne radosť z blahorečenia Miriam Terezy Demjanovičovej. V zastúpení pápeža Františka vyhlásil kardinál Angelo Amato, prefekt Kongregácie pre svätorečenie, 4. októbra 2014 v Newarku, blízko New Yorku, americkú Slovenku, členku ukrajinsko-ruténskej grécko-katolíckej cirkvi,  rehoľnú sestru Miriam Terezu Demjanovičovú (1901–1927) za blahoslavenú. Bolo to vôbec prvé blahorečenie, ktoré sa uskutočnilo na pôde USA.

Co člověku dobře padne

aneb Co chceš, aby jiní dělali tobě, dělej také ty jim

Stránky

Subscribe to RSS - Blog uživatele Peter Žaloudek