Blog uživatele Peter Žaloudek

Najskôr pár slov o Drewermannovi: Narodil sa v roku 1940, vyštudoval teológiu a v roku 1966 bol vysvätený za kňaza. Pretože sa zaujímal nielen o teológiu, ale i o psychológiu, študoval už ako kňaz ďalej a získal doktorát i z psychológie, i z teológie. Ako kňaz pracoval najskôr ako duchovný pre študentov, prednášal teológiu a publikoval. Dodnes je autorom viac ako 70 kníh. V roku 1991 mu paderbornský biskup odňal súhlas k prednáškovej činnosti, o rok neskôr mu zakázal i kázať a vzápätí bol suspendovaný.

Vánoční dozvuky 2017…

Je ještě Evropa křesťanská?

Kam oko v rámci Evropy dohlédne, rok 2017 by se dal až na pár výjimek charakterizovat jako období, ve kterém došlo k výraznému nárůstu pravicově extrémistického populismu. Jednoznačná příčina tohoto jevu se dá shrnout do jediného slova: uprchlíci. Zajímavá je v této souvislosti také rétorika politiků, kteří proti uprchlíkům argumentují: muslimové, ničící křesťanské hodnoty a znásilňující naši kulturu, tradice i děvčata.

Životopis papeže Františka

Erika Rosenberg

„Severokórejský vládca Kim Čong-Un netúži po ničom inom viac, než po tom, aby bol braný vážne“, povedal pre nemeckú katolícku tlačovú agentúru KNA (Katholische Nachrichtenagentur) známy nemecký rehoľník, autor mnohých kníh, všestranne nadaný a neustále aktívny (okrem iného i ako gytarista jednej rockovej kapely) 77-ročný Notker Wolf. Do minulého roka zastával funkciu generálneho predstaveného všetkých benediktínskych kláštorov na celom svete. „So Severnou Kóreou je možné viesť dialóg, viem to z vlastnej skúsenosti“, pokračoval v rozhovore Notker Wolf.

„Češi v zajetí výjimečného stavu.“

Takto označily rakouské noviny Die Presse setkání českého prezidenta Zemana s rakouským prezidentem Alexandrem Van der Bellen v Praze 27. června. V článku citovaly také českého politologa Vita Hlouska z Masarykovy univerzity v Brně, který si jednak vzpomněl na to, že v předvolební rakouské prezidentské kampani pozval Zeman na Hrad ostentativně Norberta Hofera z krajně pravicové populistické strany, ne však druhého kandidáta Van der Bellen. Česko se pak stalo také poslední zemí sousedící s Rakouskem, kterou Van der Bellen po nástupu do úřadu navštívil.

Rakouské noviny „Kronen Zeitung“ informovaly 20. června o tom, jak bývalý český prezident Václav Klaus ostře vystoupil proti “diktátu Bruselu” za to, že se vměšuje do vnitřních záležitostí České republiky, když komise státu EU odsoudila Polsko, Maďarsko a Česko za to, že se nechtějí podílet na solidaritě jiných evropských zemí při rozdělování a přijímání uprchlíků z Itálie a Řecka.

O následcích emigrace snad již bylo řečeno vše, co řečeno být mělo. O vykořenění z vlastních tradic, kultury, náboženství, rodiny, společnosti, o fenoménu izolace, opuštěnosti, neschopnosti inkulturace, a v neposlední řadě i o zhroucení psychiky.

Z pohľadu rakúskeho evanjelicko-luterského teológa a biskupa Dr. Michaela Bünkera

Rozhovor s Helmutom Schüllerom

Die Presse:

Kedy bola Vaša Farárska iniciatíva zrušená?

Helmut Schüller:

Existujeme už jedenásť rokov, doteraz ju nikto nezrušil…

Die Presse:

Ta otázka ma napadla preto, lebo v poslednej dobe už o vás nie je počuť.

Helmut Schüller:

Zviditelnění českého křesťanství ve světě křesťanství celosvětového

Říká se, že člověk by měl brát ohledy na to, co říkají staří lidé a naslouchat jim, ať už jsou to naše babičky a dědečkové, nebo všeobecně lidé staršího věku, kteří za svého života došli díky svým zkušenostem k poznání, jež má někdy cenu zlata.

Zatímco v některých zemích států V4 politici, a spolu s nimi mnoho obyčejných lidí, Angelu Merkelovou kritizují a vyčítají jí naivitu a neschopnost v řešení uprchlické krize, v Německu se Merkelová těší popularitě u značné části obyvatelstva a jejího jednání si váží také katolická církev. Prvního února 2017 obdržela ve Stuttgartu cenu Eugena Bolze. Tato cena je udělovaná také osobnostem, které se na základě svého křesťanského přesvědčení výjimečným způsobem zasloužily o pokrok ve vědě, politice, publicistice či upevňování právního státu.

aneb Pár zásadních vět

Žijeme v nejistých časech, chtěl by to snad někdo popřít? A co potřebuje člověk nejvíc, když všude kolem je jen samá nejistota?

Klid a jistotu, řekl bych. Někoho, kdo tyto hodnoty vyzařuje. V žádném případě ne hlasy, které o onom nejistém ještě více mluví či konspirují, nejistotu zdůrazňují, přilévají benzínu do ohně už i tak silně hořícího strachu. Všichni potřebujeme někoho, komu můžeme důvěřovat, na koho se můžeme zvláště v dobách dnes tak nejistých spolehnout, kdo navzdory všemu dokáže myslet dopředu a přitom zůstat optimistický.