Krásné dlouhé stromořadí mohutných stromů kolem prašné silnice ústící do vsi, odkud čněla jen silueta několika stavení a špička kostelní věže. To byl první dojem, který mi o Knínicích utkvěl z doby dětství. Ten pohled jsem zachytil vždy, když mě tatínek brával s sebou za panem Haurym do Podkomorské myslivny. Chodili jsme polními cestami, někdy i sněhem. Až jednou, když jsme se vraceli po silnici, jsem na začátku tohoto stromořadí poprvé viděl železný kříž s dárci z obce Německé Knínice, který tam stojí doposud.