Zuzana Pospíšilová

Světlo v temnotách

Nedávno jsem vyslechla rozhovor dvou pečujících o nemocné, ve kterém hodnotily zkušenosti s nemocničním prostředím. Byl to trochu takový povzdech nad momentální situací českého zdravotnictví. Na jedné straně stojí pacienti a jejich blízcí, kteří jsou vystaveni stresu ze situací, které zrovna prožívají. Na druhé straně zdravotníci, kteří jsou vystaveni tlaku ze strany zaměstnavatele – mnoho služeb, málo ošetřujícího personálu a spousta nedostatečně ohodnocené práce.  Na empatii a citlivý přístup už často nezbývá.

Skutky milosrdenství

Mám velkou radost! Mohu totiž napsat o tom, že se již druhým rokem i říčanští farníci zapojili do projektu Adopce na dálku. Je to projekt Arcidiecézní charity Praha, který díky štědrým dárcům financuje vzdělávání dětí z nejchudších zemí světa.

My jsme si vybrali dívku z Ugandy s andělským jménem Gloria, které hradíme každý rok náklady na vzdělání. Gloria nám dvakrát do roka píše dopis, ke kterému jsou přiloženy i její studijní výsledky. Můžeme tak sledovat, jak se jí daří. A právě díky vzdělání se může Gloria stát nezávislou, je to takový trvalý vklad do její budoucnosti.

Zajímavé názory MUDr. Jana Hnízdila

V poslední době jsem několikrát, byť i ne zcela záměrně, narazila na osobnost MUDr. Jana Hnízdila. Viděla jsem ho debatovat v televizi, slyšela v rozhlase, i do rukou se mi dostaly časopisy, v nichž s ním byl uveřejněný rozhovor. Jeho názory se mi pokaždé zdály být velmi zajímavé a měla jsem pocit, že se do značné míry odlišují od všeobecně podávaných a přijímaných názorů „hlavního“ proudu. Touto připomínkou bych chtěla nabídnout i čtenářům Oříku, aby si přečetli jeden z těch článků, který mne zaujal.

Určitě znáte něco podobného…

Vypravuji se se čtyřmi dětmi do kina – zařídit hlídání nejmenšího, vypravit sebe a ostatní, znovu se obléct, protože se stala nehoda, nalézt ztracené klíče od auta, vrátit se pro peněženku. Když dorazíme s vyplazeným jazykem k pokladně, musíme se spokojit s horšími místy - ty nejlepší už jsou samozřejmě vyprodány. Nakonec můžeme být rádi, že vůbec nějaké jsou. Stejné je to, když jdeme do divadla, na koncert, sportovní zápas - kdo dřív přijde, ten dřív mele. Každý přece chce zahlédnout svůj idol z té nejlepší pozice J.

Adopce na dálku® a další souvislosti

Mám velkou radost, že se farníci naší obce rozhodli zapojit do projektu Arcidiecézní charity Adopce na dálku®. Tento projekt pomáhá financovat vzdělávání dětí z ekonomicky nejchudších zemí. Díky této podpoře mají vybrané děti možnost se vzdělávat a získávat tak dovednosti a vědomosti třeba jako my.

Ve chvíli, kdy jsem o tomto projektu měla napsat do Oříku, jsem si uvědomila několik skutečností.

Vychováváme děti a rosteme s nimi

Nedávno jsem slyšela rozhovor s Naomi Aldorf, rodinnou terapeutkou a autorkou knížky „Vychováváme děti a rosteme s nimi“, byl o výchově dětí. Velmi mě zaujal a tak bych se s Vámi chtěla podělit o pár postřehů.

Sama vím, že vychovávat děti není vůbec jednoduché, je to běh na celý život s výsledkem, který nedokážeme předvídat. A také vím, že jednodušší je určitě vychovávat děti sousedů, známých, ale s vlastními si leckdy nevíme rady. Proto i Vám nabízím několik myšlenek, které mě oslovily.

Do zbraně!

Určitě znáte následující situaci..

Pustíte si rádio, zapnete televizi a už se to na nás hrne. Boje, agrese, pronásledování, střety mezi náboženstvími. Rukojmí jako živý štít. Slzy, krev, strádání a bolesti. Co já na dálku můžu udělat? Alespoň, že slyším zmínku o tom, že naši profesionální vojáci se do mise zapojili.

Povolební rozhovor s ing. Janem Studeným, starostou Říčan

1)   V médiích zazněla informace, že jasná výhra lidovců v Říčanech je „raritou“ v České republice. Co tomu výsledku říkáte vy?

Pouť do Mariazell 27. 9. 2014

Už po několikáté jsme vyrazili spolu s dalšími poutníky našeho děkanství na děkanskou pouť, letos do rakouského Mariazell. Je to nejznámější poutní místo Rakouska, kterému se také často říká podle sošky Panny Marie uchovávané v tamní bazilice „Magna Mater Austriae“. Na pouti nás doprovázel jáhen Vladimír Večeřa a byli jsme jedna z mála farností, která vypravila celý autobus.

Pěší pouť na Velehrad 2014

Letošní pěší pouť na Velehrad vyvrcholila v sobotu 23. 8. Na mši svatou, kterou sloužil mikulovský probošt, nám známý o. Pavel Pacner, dorazilo 550 poutníků z několika proudů (viz níže sms od P. Jana Peňáze). K jižnímu proudu, který putoval z Ratíškovic od čtvrtka do soboty se přidalo i 6 poutníků z našich farností. K nim je potřeba ještě připočítat 2 poutníky, kteří putovali pěšky až z Říčan a také 4 cyklopoutníky z Říčan (ti se k nám připojili v Boršicích).

Setkání na faře

V kalendáři jsem měla sobotní odpoledne před první neděli adventní vyhrazeno pro již tradiční setkání v Ostrovačicích na faře.

Každý rok se velice těším právě na dobu adventní, na dobu očekávání, na dobu zklidnění, na dobu úklidu a zdobení duše i domova. Letos poprvé jsem ale pořád nějak nemohla chytit slinu. Nastoupila jsem do práce a kolotoč se asi trošku více roztočil.

V rámci úspory času jsem přemýšlela, zda nemám udělat věnečky doma po večerech a sobotní odpoledne tím pádem trávit úklidem. Místo toho jsem se vydala na faru. Proč?

Návštěva biskupa Pavla

Pár dní před naší poutí nás otec Ludvík překvapil zprávou, že v neděli 23. 6. za námi do Říčan přijede biskup Pavel Posád. Byl to jeden z milých dárků k našemu letošnímu významnému výročí říčanského kostela.

Biskup Pavel přijel na odpolední požehnání. Hned, když vkročil do kostela, nás objal svojí srdečností a laskavostí. Bylo vidět a slyšet, že to není žádný „suchar“. Vše proběhlo podle plánu, biskup Pavel nám přítomným udělil požehnání, a aby s námi navázal kontakt, dal nám možnost jedné otázky. Nastala chvíle ticha a já čekala, kdo si dodá odvahy a zeptá se.

Tábor 2013

Od neděle 21. 7. byla ostrovačická fara v obležení táborníků. Pan farář nás na prvních pár dní raději nechal na faře samotné, nechtěl totiž vidět postupné decimování inventáře.

Letošní tábor se nesl v duchu seznamování se s Novým zákonem, proto jsme jej nazvali „Radostná zpráva“.

Boží doteky

Nedávné prezidentské volby jsem prožívala, tak jako spoustu pro mě podstatných událostí, docela intenzivně. Po prvním kole voleb jsem měla velice dobrý pocit a hodně jsem věřila, že to bude dobré. Ještě v prvním týdnu po nich jsem se vezla na radostné vlně. V průběhu druhého týdne se však začaly objevovat na slunečné obloze první mráčky – jednou jsem věřila docela pevně, podruhé už to bylo míň. Nakonec jsem však přijala myšlenku, že ať to dopadne jakkoliv, musím respektovat volbu většiny.  Jenže…

Stránky

Subscribe to RSS - Zuzana Pospíšilová