Na pokraji parného léta zemřel hudební skladatel a varhaník par excelence,
pan Zdeněk Pololáník. Ostrovačická Pohádka máje se slzami zalyká.
Vybavuji si laskavou tvář.
Byl mlčenlivým souputníkem i svědkem nemilých časů.
Jeho melodie zněly na jevištích i v chrámech.
Rád jsem byl za každé setkání.
Usmíval se, když jsem na školním semináři salutoval a volal vojenské zde.
Byl u premiéry mého Romea.
A napsal „marťanskou“ znělku pro festival, když jsem o ni požádal.