Děti

Děťátko se má narodit za několik měsíců a snad nejčastější otázky, které od okolí slyším, jsou: "Už víte, co to bude? A chtěli byste chlapečka nebo holčičku?" Odpovídám, že budeme mít překvapení a zkouším se vžít do pocitů miminka.

1. Anežko, určitě si ještě pamatuješ na náš výlet do ZOO s panem farářem. Co tě v ZOO nejvíce zaujalo?

Dlouhá chvíle přemýšlení... No, asi to, jak jsem se v ZOO fotila u Velké čínské zdi (reklamní akce), no a pak zvířata a taky ta houpajda, jak jsem tam lítala. (Anežka se totiž houpala tak moc, že to "vykolejilo" i pana faráře, který ji z dostatečné vzdálenosti pozoroval.)

2. A která zvířata se ti nejvíce líbila?

Ryby, malé opičky a taky zvířata na dětské farmě.

Říčanská schola nacvičila podle staré moravské písně Legendu o sv. Dorotě. Na dětské mši 19. 2. 2009 pak mimo modliteb a přímluv dětí zazněl i zhudebněný příběh. Každá zpěvačka či zpěvák měli svoje sólo a sbor po něm opakoval. Děti i dospělí se tak jinou formou seznámili s životopisem svaté Doroty a otec Ludvík doplnil mluveným slovem, co se do písně nevešlo - např. kdy a kde sv. Dorota žila, který král ji chtěl a jak to bylo s obrácením Teofila.

V minulém školním roce jsem poprvé ve svém životě učila náboženství na místní škole ve Veverskvch Knínicích. S dětmi, které jsem učila, jsem se zapojila do výtvarné soutěže. Moje děti kreslily úžasné obrázky z naší farnosti, jak ministrují, jaký máme kostel, jak jdou s rodinou do kostela a další krásné nápady. Než jsme obrázky zaslali na biskupství, vystavili jsme je v našem kostele, kde si je mohli všichni farníci po mši prohlédnout.

Rád bych se s vámi touto cestou podělil o svoje pocity z mého prvního farního výletu na Svatý Kopeček u Olomouce. Promiňte mi, že však zůstanu pouze u pocitu, ten den jsem totiž vůbec nic neviděl. Zato slyšel jsem toho opravdu moc...

Maminka se dlouho rozmýšlela, zda mě má vůbec vzít s sebou, nebo zda zůstaneme doma. Já jsem v té době měl teprve 38 týdnů a tak si nebyla jistá, jestli to společně zvládneme. Ale můj naprostý klid ji přesvědčil a tak jsme opravdu celá rodina vyrazili. Několik poznámek z mého deníčku:

V neděli 3. září [1995], tedy na počátku nového školního roku, náš duchovní otec Bedřich s velikou vážností připomenul rodičům pokřtěných dětí jejich slib před Bohem. Tito rodiče slíbili, že budou své dítě (děti) vychovávat ve víře.
Kolik z těchto pokřtěných dětí je rodiči posíláno do náboženství?
Kolik jich chodí na nedělní mši svatou?
Nebo si tito rodiče nepřipouštějí, že slib daný Bohu musí brát vážně?

Bůh svěřil rodičům nový život. Svěřil jim dítě a za dobrý život našich dětí je třeba prosit. Modleme se tedy za ně nejen v čase prázdnin, ale neustále.

Otče náš,
jsou venku, a já je nemohu chránit.
Čím jsou větší, tím méně mohu být s nimi.
Jdou svými vlastními cestami
a mě nezbývá, než je svěřovat Tobě,
než se snažit jim rozumět a radit.

Dej jim dobré kamarády a přátele
i dobré dospělé lidi kolem nich,
kterým by na nich záleželo.
Chraň je, aby je nic nezajelo,
ani aby samy nezavinily neštěstí.

25. BŘEZEN

DEN MODLITEB ZA NENAROZENÉ DÉTI

1. července t. r. za přítomnosti pana faráře, sestry Helenky, některých rodičů a farníků se sešly děti a školní mládež z Ostrovačic, Říčan a Veverských Knínic na zahradě fary k posezení u táboráku. Bylo to vlastně takové zakončení školního roku a vykročení do prázdnin.

V neděli 6. června t. r. za slunečného počasí uspořádali rodiče z manželského společenství odpoledne plné her a soutěží ke Dni dětí. Sportovní klání probíhalo na farské zahradě v Ostrovačicích za účasti dětí různých věkových kategorií od jednoho roku až po školáky třetích tříd.