Několik profesionálů se na tuto věc zeptalo skupiny dětí starých mezi čtyřmi a osmi lety. Jejich odpovědi byly mnohem širší a hlubší, než si kdo dovedl představit. Přesvědčte se sami:

Východní ikona Vzkříšení ukazuje Ježíše sestupujícího mezi mrtvé. Má na sobě bílé šaty naznačující Kristovo oslavení. Život, který smrt nemohla přemoci. Ježíšovo vítězství podtrhuje spoutaný ďábel ležící u jeho nohou. Ježíš stojí nad dvěma otevřenými hroby a za ruku z nich vyvádí Adama a Evu a v nich celé lidstvo podrobené otroctví hříchu a smrti.

Mám na Slovensku vzácného přítele, kněze z období tzv. Skryté církve. Když éra komunismu skončila, rozhodl se, že skrytým knězem zůstane i nadále. Jednak proto, že hierarchická část církve po změně režimu kněžím ze skryté církve nepřála, diskriminovala je a k mnohým z nich se zachovala žel i nekřesťansky, neodpovídajíc tak duchu Evangelia, a také proto, že on nejenom zastává důležité a velice odpovědné zaměstnání, ale toto zaměstnání také miluje, cítí se v něm být plně knězem i přesto, že oficiálně to o něm nikdo neví a v žádném kostele ani před žádným shromážděním mši necelebruje.

Vážení přátelé, tvůrci a čtenáři farního zpravodaje Ořík, všichni milí členové tohoto farního společenství. Probírat se vaším zpravodajem je mi velkým potěšením! A vždy také vzpomínkou na léta prožitá s Bedříškem, vaším předchozím farářem, který se po duchovní stránce velmi obětavě staral o moji postiženou sestru. Už několikrát jsem vám psala, a dokonce poslala k případnému otištění některé své texty. Že se tak stalo, moc děkuji!

V prvních letech tohoto tisíciletí přišli manželé Robert a Claudia Mestelanovi z Velleronu v departementu Avignon ve Francii s myšlenkou založit poutní hnutí A La Route de l’Europe chrétienne sur KTO (český překlad je použit jako nadpis tohoto článku). Šlo mimo jiné o to, na různých místech našeho kontinentu vybudovat tzv. zastavení, která by poutníkům připomínala křesťanskou současnost Evropy i její historické kořeny. Podle představ zakladatelů mělo jít o jednoduché a ne příliš nákladné stavby, které by vycházely z tradice té které země nebo národa.

V září loňského roku jsme společně formou autobusového zájezdu navštívili nový kostel sv. Václava v Sazovicích u Zlína, který byl nedlouho před tím slavnostně vysvěcen a uveden do užívání.

Architektem stavby je Marek Jan Štěpán. Vnitřní výzdobu navrhl a realizoval Vladimír Kokolia z Veverských Knínic, profesor AVU v Praze, který nás při zájezdu doprovázel. Na místě nám poskytl zasvěcený výklad k vlastnímu pojetí, ale i k záměru architekta. Skvělou atmosféru, která na zájezdě panovala, zachytil článek v 29. čísle Oříku, takže není třeba tehdejší pocity znovu popisovat.

Určitě se všichni shodneme v názoru, že „duše“ je něco, co máme, co používáme, o čem často mluvíme. Je snadné říct o něčem, že to „má duši“, nebo říct o někom, že „chodí jako bez duše“. Také říkáme „na mou duši“, když chceme potvrdit, že je to pravda nejpravdivější. A také se snažíme vidět druhým lidem „do duše“. Někteří mají „na duši“ šrám a bolí je to moc, ačkoliv nemohou ukázat lékaři žádnou odřeninu. A pak jsou mezi námi „milé duše“, ale také „černé duše“ a „ztracené duše“. A nakonec, když skončíme pozemskou pouť, naše „duše odchází“. Prý do Nebe. Věřme, že ano.

V sobotu 3. března dopoledne se na faře v Ostrovačicích konala duchovní obnova v rámci postní doby, která pak byla ukončena mší svatou v 11.30 hod. v ostrovačickém kostele.

Vojenský kaplan Jan Pacner, působící na Univerzitě obrany v Brně, po krátkém úvodu, ve kterém se představil, vycházel v první části přednášky ze Starého zákona, v druhé pak z Nového zákona.

Zveřejňujeme text listiny, která byla při loňských opravách ostrovačického kostela vložena do báně na věži. Text byl koncipován jako vzkaz budoucím generacím, ale věříme, že i současné občany zajímá, jaký vzkaz jsme do věže vlastně vložili.

Milí přátelé, ostrovačičtí v budoucnosti!

Tuto listinu vkládáme do nově opravené střechy věže kostela sv. Jana Křtitele a sv. Václava v Ostrovačicích jako připomínku naší doby, ve které žijeme – začátku 21. století, konce roku 2017.

Na sv. Štěpána, 26. 12. 2017, v předvečer svátku sv. Jana Evangelisty, se na faře v Ostrovačicích konalo již tradiční setkání farníků společenství Oříku spojené s žehnáním vína. Zdá se, že toto setkání v době vánoční má jak své stálé příznivce, tak stále nové účastníky.

Františkovy Lázně byly místem, kde se v roce 2004 moje žena Jarmila seznámila s paní Janou Březinovou. Zůstaly spolu v kontaktu i po léčebném pobytu. V červenci 2011 přijeli manželé Březinovi na pohřeb manželky do Ostrovačic, kde byli vícekrát. Monika s rodinou při svých toulkách po České republice navštívila manžele Březinovy v Jablonci nad Nisou.

Pan Březina se angažuje ve „Stonožkovém hnutí“, které již 18 roků v České republice spolupracuje s vojáky Armády ČR. Stonožka je dobrovolná humanitární organizace, v níž děti pomáhají dětem.

Už řadu let vždy začátkem ledna kolem svátku Tří králů putují tříkráloví koledníci dům od domu a přinášejí lidem radostnou zvěst o příchodu Boží lásky na svět. Přitom prosí o dar na podporu pro lidi v nouzi. My ostatní, jimi oslovení, můžeme tak prostřednictvím Charity ČR účinně pomoci svým neznámým bližním.

V letošním roce se v obcích Oříku vybraly opravdu vysoké částky, které svědčí o vaší štědrosti:

V Ostrovačicích 25.686 Kč, v Říčanech 85.178 Kč a ve Veverských Knínicích 30.692 Kč. Děkujeme, že pomáháte!

Sestry bratři a - lidé dobří.

Vítám Vás, do chrámu Páně, do nového roku. Jsem rád, že jste šťastně přežili půlnoční silvestrovskou bitvu a doufám, že bez zranění. Jsem taky rád, že jsme – sebe nevyjímám – přišli po dvou, což je neklamné znamení, že už jsme vystřízlivěli. Střízlivost budeme totiž po celý letošní rok velmi potřebovat.

Milí farníci, přátelé!

Mnozí autoři si ve svých komentářích všímají osmičkových výročí, která si připomíná letos náš národ.