Dějiny

Zveřejňujeme text listiny, která byla při loňských opravách ostrovačického kostela vložena do báně na věži. Text byl koncipován jako vzkaz budoucím generacím, ale věříme, že i současné občany zajímá, jaký vzkaz jsme do věže vlastně vložili.

Milí přátelé, ostrovačičtí v budoucnosti!

Tuto listinu vkládáme do nově opravené střechy věže kostela sv. Jana Křtitele a sv. Václava v Ostrovačicích jako připomínku naší doby, ve které žijeme – začátku 21. století, konce roku 2017.

Rok 2017 je pro ostrovačický kostel sv. Jana Křtitele a sv. Václava vpravdě historický. A nejenom pro něj, ale i pro nás, kteří jsme mohli být svědky události, která se odehrává naprosto výjimečně – po několika stoletích totiž byla snesena původní barokní střecha a nahrazena novou replikou. Bohužel v historických dokumentech se prozatím nepodařilo nalézt, zda k něčemu podobnému již někdy v minulosti došlo, je tedy možné, že původní dřevěné trámy byly na věž umístěny již v době, kdy byla zvyšována. Kdy to však bylo, není také zcela jasné.

Historie školy v Ostrovačicích je úzce spjata s fungováním benediktinského řádu, který byl vždy známý svým vstřícným a vřelým přístupem ke vzdělání nejenom svých členů, ale i farníků v obcích, ve kterých působili a hlásali své heslo „Ora et labora“ (tj. Modli se a pracuj). A pracovitost byla jejich hlavním posláním i ve vzdělávání. Také proto první písemná zmínka o škole v Ostrovačicích pochází již z doby, kdy císařovna Marie Terezie, velká školská reformátorka, ještě nebyla ani na světě, a to z roku 1675.

Kromě v textu citovaných pramenů jsem použil (snadno dostupné) informace z historie kláštera Porta coeli v Předklášteří a ty, které mi (asi před 5 lety) laskavě poskytl pan Dr. J. Dvořák z AÚ AV ČR. Jemu zvláště děkuji.

,,Dávno, dávno je tomu…“ co na malém vršku nad říčanskou dědinou stával malý kostelíček. (první historická zmínka o něm je již v r. 1349). Kostelíček byl obehnaný hradbami a byl farní. Fara stála na jižní straně panského dvora.

A ve farním kostelíku byla křtitelnice. Krásná, z pískovce. Její hlavice byla vyzdobena vydlabaným zobrazením poklesku prvních lidí.

Krásné dlouhé stromořadí mohutných stromů kolem prašné silnice ústící do vsi, odkud čněla jen silueta několika stavení a špička kostelní věže. To byl první dojem, který mi o Knínicích utkvěl z doby dětství. Ten pohled jsem zachytil vždy, když mě tatínek brával s sebou za panem Haurym do Podkomorské myslivny. Chodili jsme polními cestami, někdy i sněhem. Až jednou, když jsme se vraceli po silnici, jsem na začátku tohoto stromořadí poprvé viděl železný kříž s dárci z obce Německé Knínice, který tam stojí doposud.

Se svatořečením Anežky České před 20 lety k nám přišla svoboda

Připomínka listopadových událostí z roku 1989 v úvodu mše sv. v knínickém kostele dne 18. 11. 2009, kdy jsme děkovali Bohu za dar svobody

Vážení přátelé, milé sestry a bratři! Dovolte, abych vás přivítal na slavení dnešní mše svaté. Koná se den po 20. výročí událostí ze 17. listopadu 1989, kdy skončilo čtyřicetileté období komunistické totality a kdy se pro občany naší země otevřely dveře ke svobodě. Už to samo o sobě je důvodem k veliké radosti.

Naše pouť do Říma při příležitosti svatořečení tehdy ještě blahoslavené Anežky České začala společnou modlitbou. Novénou ke sv. Anežce České v předvečer odjezdu.

Bylo nás dvanáct mladých lidí, kteří se 4. listopadu 1989 vydali třemi auty, aby byli při tom, když v bazilice sv. Petra v Římě bude papež Jan Pavel II. svatořečit Anežku Českou.

Mohu říci, že již tehdy, kdy jsem byla ještě v Praze, tedy před rokem 1989, se mezi mládeží šířila slova kardinála Tomáška: "Až bude svatořečena Anežka Česká, bude naše země svobodná."

V měsíci květnu se s několika dětmi naší farnosti zúčastníme při slavnostní mši jejich prvního sv. přijímání. Ráda bych zavzpomínala na své první svaté přijímání a okolnosti s ním spojené. Proběhlo před 67 lety. Psal se rok 1942 a v celé Evropě zuřila válka.

Jídlo a ošacení bylo tehdy na příděl: jídlo na potravinové lístky, ošacení na tzv. body. Stačilo to sotva na životní minimum. Tak jako většina tehdejších chudých rodin žili jsme, jak se říká, "z ruky do úst".

28. října vzpomínáme 90 let od vyhlášení samostatné ČSR. K uctění tohoto výročí probíhá v Říčanech zajímavá výstava, kterou připravil místní letopisecký spolek a žáci devátých tříd ZŠ Ostrovačice.

Mapuje I. světovou válku, její přůběh, nabízí staré fotografie z Říčan i náhled do osudu lidí.

Co nám dnes říkají jména na pomníku padlých? Dokážeme se i dnes zastavit a ptát se, jaký měl jejich život smysl?

V říjnu letošního roku byly po několika měsících příprav zahájeny práce na rekonstrukci kněžského hrobu na hřbitově v Ostrovačicích. O této nutné rekonstrukci jsme začali jednat společně s P. Provazníkem již před několika roky. Původně jsme ji chtěli provést společně s úpravou vstupu a střední částí hřbitova (na jehož realizaci žádáme o dotaci z prostředků Evropské unie), úmrtí Mons. Provazníka a jeho pohřbení do kněžského hrobu však tyto plány pozměnilo. Kněžský hrob kdysi hrobem pravděpodobně nebyl.